Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".

Devadesát devět

kuk.jpg
99?
Ano 99. Jak již mnozí vědí, v příštím roce slaví Jeseníky významnou událost. Je to sté výročí vysazení kamzíka, původem z Alp. Ale mě přijde sympatická cifra 99, proto jsem se rozhodl, že se tomuto nevšednímu druhu trošku pověnuju už nyní.
Mé první setkání s kamzíky si pamatuji docela přesně i když je to už bezmála 30 let.No přesně - ono si můžu myslet, že to bylo tak a tak ale čas dokáže jasné zážitky měnit ve vzpomínky a ty se někdy vlivem uplynutí spousty vody mohou od tehdejší skutečnosti trošku llišit. Jisté je, že to bylo na podzim roku 1984 a s kamrádem Česťou jsme na malé stádečko narazili na úbočí Praděda, nedaleko pod silničními svodidly .
kamzíci.jpg
Tlupa asi 15ti kusů o nás dobře věděla a naše pokusy o přiblížení se na dostřel kinofilmových Zenitů s 200mm objektivy docela v klidu kvitovala. Asi 40 metrů byla na otevřené ploše její bezpečnostní vzdálenost, kterou poctivě dodržovala. Myslel jsem si tehdy, že až budu chtít kdykliv nafotit kamzíka, stačí přijít na Praděd a fotit. Snad i proto jsem s dalším pokusem nespěchal a znovu se setkal s kamzíky někdy v roce 1990. A tehdy mě překvapilo, že už nestojí v klidu na oněch 40m ale vzdálenost se natáhla na cca 70m.
Trocha historie nikoho nezabije;o)
Historické události spjaté s vysazením kamzíka v Jeseníkách jsou velmi podrobně sepsány v knize Jiřího Mlčouška " Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku". Dovolím si shrnout několik dat.
Už v roce 1910 padla myšlenka o vysazení kamzíka a to z úst tehdejšího vrchního lesmistra Řádu německých rytířů, který se se svou vizí svěřil arcivévodu Eugenovi při jeho návštěvě Karlovy Studánky.Ten přislíbil zalobbovat u císaře Fr.Josefa I. a roku 1912 se tak stalo. Pak začíná pro mě neuvěřitelná mašinérie dopisování, návštěv, konzultací mezi jesenickými lesníky a kolegy z rakouských Alp. Když pomyslím na to, že v té době nebyly faxy, telefony, mobily, auta ale jen pošta, zdá se mi neuvěřitelné, že v tak krátké době tito zapálení lidé dokázali takové věci. V listopadu stála Na Kamenci obůrka a v únoru 1913 dorazilo na nádraží v Malé Morávce prvních 5 kusů z rakouského Múrzstegu. 22 .2. tak poprvé otiskl stopu do jesenického sněhu kamzík horský. V roce 1924 pak bylo do volnosti vypuštěno 21 kusů, což byl základ dnešního stáda, kterému ovšem velmi prospělo i další vypuštění 21 kamzíků z videlské obůrky v roce 1939.
Politika už zabíjet může :o(
Za dobu od vysazení do dnešních dnů prošla naše země řadou významných politických událostí, které se mohli dotknout i existence kamzíka v Jeseníkách. Ovšem ani konec CK Rakouska-Uherska, ani 1. a 2. světová válka či únor 1948 nezanechal negativní stopu na vývoji kamzíka tak jako poslední významná událost - listopadová revoluce 1989.
koza 08.jpg
V devadesátých letech se totiž na plno rozvinula polemika o škodlivosti kamzičí zvěře na vzácných jesenických rostlinách a také lesních porostech. Najednou po letech úzkostlivé ochrany byl kamzík škodlivým tvorem. Navíc módně nepopulární nálepka "neautochtonní" čili nepůvodní měla být jakousi jistotou k jeho likvidaci i kdyby neprošly málo průkazné výsedky o jeho negativním vlivu v CHKO. Naštěstí ostří nože, které mělo kamzíkům podřezat hrdla, otupil tehdy postoj úřadů, který se přiklonil na stranu sympatického zvířete. Tak měli na chvíli kamzíci vyhráno ale jen do doby, než přišla před pár lety další vlna snah ochranářů a lesníků o jeho likvidaci. Nyní pomohla občanská iniciativa a petice, jež jistě měly vliv na loňské rozhodnutí nejvyšších orgánů o ponechání kamzíka v Jeseníkách.
V souvislosti s tímto se mi stále častěji vnucuje otázka, proč se tak iniciativně nechovala ochrana přírody při záchraně tetřevovitých ptáků v Jeseníkách? Ty škody, které vznikly vymizením původního tetřeva a při vědomí, že jeho reintrodukce je prakticky nemožná mi přijdou ve srovnání s ukousnutou vzácnou bylinou kamzíkem scela nesrovnatelné.
kůzlata.jpg
Myslivci a kamzík
Kamzík je zvěř, to je jasné. Proto se myslivečtí odborníci již v 60.letech snažili o zařazení kamzíka do mysliveckého hospodaření. Až v roce 1979 se jim to oficiálně povedlo a faktický lov - průběrný odlov, začal počátkem 80.let. Statisticky nejvyšší odlov se prováděl v letech 1992 -94 kdy padlo kulovnicím za oběť okolo 300 kamzíků. Kolik úlovků zůstalo nehlášeno ví jen asi samotný Praděd. Faktem je, že tato léta se nápadně kryjí s obdobím, kdy horské honitby přecházely pod správu soukromých nájemců. Osobně jsem se přesvědčil, že potkat kamzíka okolo hřebenů v letech 92 a 93 bylo velmi nesnadné.
podzim.jpg
Četl jsem kdesi názor, že kamzík v Jeseníkách je trofejově slabý a že kdyby se s ním myslivecky hospodařilo už od oněch 60.let, mohlo to vypadat lépe. Možná. Já si ale myslím, že velikost růžků je pouze jedno a zdaleka ne prvořadé kritérium kvality dané populace. Hodnotu má jen z pohledu lovce a potažmo ceníku. Podstatný je zdravotní stav a kondice a tady se nemá kamzík v Jeseníkách zač stydět. Tvrdé klima, údajně tvrdší než v původní alpské domovině dokonale provede kvalitativní selekci i bez vlka a rysa. A pokud se trofejí týká, dá se potkat i "myslivecky" zajímavý kus, jen je třeba ho nechat dorůst a zestárnout.
k-5.jpg
Jeseníkům sluší
Od toho roku 1984 jsem se s kamzíky setkal něklikrát, snad můžu říct i mnohokrát, i když zase ne tak často jak bych si přál. Pozoroval jsem je okolo hřebene z obou stran, tedy na bruntálské i šumperské straně...
kamzík 8.jpg
k-3.jpg
..a hlavně v pralesních partiích nad horskými údolími...
koza 6.jpg
kozáci.jpg
kamzík 1.jpg
..pokoušel jsem se je fotit na jaře, v létě i na podzim, v zimě ne, to se do hor neodvážím. Pozoroval jsem samotné kozly i rodinné tlupy s kamzíčaty a všechna tato setkání byla výjimečná. Pohoda, která vládne v tlupě, pohybové kreace kamzíčat i dospělých kamzíků, to je balzám na duši ve světě počítačů, satelitů, moci a peněz.
k-7.jpg
Jednoznačně jsem dospěl k názoru, že kamzík do Jeseníků patří, že našim horám sluší.
raw-301.jpg
V Jeseníkách odzvonilo tetřevům a tetřívkům, jelení zvěř se stává vzácností, rys sem zabloudí jen občas, srnčí zvěř a zajíc se ve vrcholových partiích objevuje sporadicky a kdyby měl zmizet kamzík, přiznám se, že by mě to do těch krásných hor už tolik netáhlo....

Děkuju našim prapradědům za to, že obohatili naše hory o zajímavého tvora a přeji našim prapravnukům, aby o kamzících nevěděli jen díky uchovaným digitálním datům naší generace, ale mohli je obdivovat na živo v krásné scenérii Jeseníků.
raw x-2.jpg
k2.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one