Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
To že je jaro definitvně tady jsme si jistě všimli všichni.Spousta důkazů v krajině kolem nás nemůže nechat na pochybách ani nejzarytější skeptiky. V tenhle čas brzkého jara se tradičně poohlížím v revíru po srnčích chasnících,abych zjistil jak přečkali zimu,co mají"na hlavě" a taky mi po dlouhé zimě v krytu ve společnosti ptáků chybí pohled na na něco bez peří, něco chlupatého. A v této době pohled na srnce nabízí pro potěchu oka co se chloupků týče nadstandardní pokoukání. Je to tím, že srnčí parůžky jsou již vyrostlé ale ještě pokryté výživným obalem, jenž se na pohled tváří jako mechová ozdoba. Pravda, hodně srnců má již parůžky vytlučené,zbavené onoho mechu,ale ještě se najde pár těch,kteří působí jako plyšoví mazlíčci.
Letos jsme se zaměřil na lokalitu východně od města, příměstské louky a polnosti mezi Opicí a Černým lesem. Provedl jsem pár průzkumných vycházek abych se zorientoval kde co a jak. Záhy jsem zjistil,že srnčí zvěře je zde asi do 15ti kusů ale i to,že lovit zde nebude žádný med. Jarní počasí vytahuje městské obyvatele do přírody, vyráží motorky do terénu stejně jako motorové padáky...
padák.jpg
Nicméně už jsem za ty leta trochu obrněný a věřil jsem,že můj čas přijde. Tři večery,tři rána jsem se pokoušel dostat k srnčí zvěři. Měl jsem již přečtené zdejší srnce. Jeden vytlučený s jedním parůžkem, jeden slabý šesterák také vytlučený, silný a slabší šesterák v lýčí. Občas jsem si domů odnesl nějakou dokumentační fotku některého z nich ale nic na co bych byl hrdý.
1roh.jpg
srnci1.jpg
Při ranních návštěvách jsem pozoroval i lišku,někdy i dvě,kterak obratně myškují na rozlehlých plochách luk, samozřejmě daleko ode mne. Sem tam se mihnul v pasece pod jezírkem starý zajíc a já neměl stále kloudnou fotku. Přesto jsem těchto návštěv nelitoval. Užívat si zrodu či usínání jarního dne, poslouchat bušení strakapouda do zvučné lípy či pozorovat nálety hlučného hejna kvíčal z olše na pastvinu a zpět mi pomáhalo zapomínat na nezdary. A mělo to i své výhody. Během dvou týdnů jsem poznal,jak se zvěř na zdejším prostoru pohybuje, odkud a kam nejčastěji přechází. Vpondělí odpoledne jsem tedy vyrazil na jistotu. Ono to až tak pravda není, jistotu v přírodě neznáme, že;o)
Sluníčko svítilo, větřík byl v mezích normy a já kolem po půl páté stál u potůčku zaříznutého do luk pod Černým lesem. Věděl jsem že na hlavní skupinu srnčího mám ještě hodinu čas,proto jsem se nechal zlákat k šoulačce za třemi kousky u olšiny. Znamenalo to projít po proudu strouhou, což je výborný kryt. Ovšem musí se jít velmi pomali a opatrně kvůli všudypřítomné suché távě šustící jako mikrotenové sáčky. Naštěstí zvuk trošku tlumí bublající voda v korytě. Postup se mi dařil, mé pozornosti neuniklo ani dravčí pírko usazené ve větvích smrku nad potokem.
srnčí15.jpg
Manévr se povedl, opatrně jsem vystoupal strmým břehem a ukryl se za balíky starého sena. Zvěř jsem viděl přes větve krajní olše asi 60m před sebou. Než jsem stačil vymyslet plán dalšího postupu, nebylo to třeba. Srnčí se otočilo a během tří vteřin proletělo kolem mě v těsné blízkosti.
srnčí2.jpg
Bylo mi jasné, co bylo příčinou útěku šesteráčka a jeho doprovodu...
srnčí3.jpg
Vrátil jsem se proti toku vody na místo původní čekané. Po půlhodince se konečně v kraji lesa na rozhraní paseky a stojáku vyloupla srnčí postava. Srneček se srnkou vyběhli do sluncem ozářené louky, ťukli se hlavama a ladnými skoky přesadili potůček.
srnčí4.jpg
Tohle ovšem byla poslední scéna hraná při teplém podvečerním slunci. Od západu se navrstvila mračna a postupně zacloňovala světlo. Jednorožec se srnou vyšli ještě do tlumeného světla..
srnčí5.jpg
Další události už však probíhaly za mizerných světelných podmínek, což mi ovšem nic neubralo z krásného vítězného pocitu a hlavně ze zážitku být v těsné blízkosti divoké zvěře...
srnčí7.jpg
srnčí8.jpg
srnčí10.jpg
srnčí11.jpg
srnčí14.jpg
..ale druhý den ráno sluníčko opět ukázalo svou vlídnou tvář;o)
liška3.jpg
liška2.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one