Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Setkání 1. - plánované a chtěné
Jako každé jaro poslední 4 roky, i letos jsem hodlal navštívit lokalitu u Černého lesa kousek za městem,abych se podíval na tlupu srnčí zvěře. Minulá léta jsem zde trávil večery už od konce března, letošní mírně protáhnutá vláda Zimy posunula tento termín o 3 týdny. Dohoda mezi mnou a mnou zněla : zajdeš tam dnes a pokud nafotíš,už tam letos nepůjdeš. Tak se i stalo a tak to i vyšlo,ač upřímně,nečekal jsem to až tak snadné,ale ty zkušenosti z tohoto místa z předešlých let se zúročily. Tušil jsem odkud a i asi kdy tlupa vyjde na jarní řídkou trávu. Zabydlel jsem se pod přízemními větvemi vrby nad strouhou a za pár desítek minut přesně z míst jako vždy, počala na louku vytahovat tlupa srnčí zvěře. Po chvilce popásání u lesa se tlupa čítající 4 srny,1 srnečka a 1 srnce kvapem přemisťovala přímo k mému stanovišti....
jaro4.jpg
Sledoval jsem pohodu v tlupě, intenzivní pastvu po dlouhé zimě ale i pošťuchování šesteráka s ročkem. Nakonec zvěř došla až tak blízko,že jsem zatajoval dech. ..
srnec.jpg
Po chvíli se ztočila podél potoka a zvolna se mi vzdalovala. Mírný rozruch způsobil pouze příchod druhého srnce, ovšem první šesterák mu jasně ukázal, jak se má chovat a pod Černým lesem zavládl opět klid.
jaro6.jpg
Setkání 2. - chtěné ale nejisté
Nedával jsem si na letošní jaro nějaké důležité cíle, jako co všechno bych měl nafotit a zažít apod., ale po jednom setkání jsem prahl. Rád bych se setkal s muflony na loukách. Po určitých zkušenostech z oblasti výskytu této zvěře nedaleko od města jsem věděl, že pouze duben je měsíc, kdy lze tlupy zastihnout na loukách při intenzivní pastvě na mladé travičce. Jakmile vyraší tráva a zeleň i v lese, už je ven nikdo nedostane. Jenže trefit území kam mufloni z velkých lesních komplexů na pastvu vychází byla jen sázka do loterie, i když pravda s větší šancí na úspěch než ve sportce;o) Rozhodl jsem se, že to vezmu od počátku, tedy z kraje luk a když se nazadaří, budu postupovat dál kolem lesního celku. Naštěstí hned první výběr místa byl trefa. Za svítání jsem stoupal k loukám přes lesík a z kraje porostu jsem viděl, že za mezí se paství muflonka. Dostat se do meze nebyl až moc velký problém, mufloni jsou známí tím,že při pastvě téměř nejistí. Už když jsem byl ukryt v bezpečí pod smrkem v mezi, byl problém pořídit snímek na němž by měla ovce zvednutou hlavu. Před sebou jsem měl 3 muflonky a záhy mezi krtinci jsem objevil i zalehlá 2 muflončata. Nic se nedělo až do doby, kdy jedno z jehňat to už nebavilo a vyrazilo za mámou, která se naštěstí při pastvě přiblížila na dobrou vzdálenost.
mufka.jpg
To byl pro mě signál nepromarnit příležitost k záběru. Závěrka cvakala jako o závod a to bystré ovci nakonec neuniklo. Jejího pátracího strnulého postoje využilo jehně k nakrmení.
mufka5.jpg
Pak už máma zavelela k ústupu ke stěně lesa. A najednou se zpoza horizontu hrnuli k lesu další mufloni,o kterých jsem neměl ani páru.
Za pár dní jsem si čekání v mezi zopakoval, ještě za šera vytáhla hlučně tlupa, ovšem tentokrát z druhé strany, na louku pod mezí. Bez možnosti fotografování jsem pozoroval úžasnou scenérii tvořenou muflonkami s mladými a dvěma berany, kteří neustále rozeznívali okolí úderý svých čel. Při svítání už jsem byl doslova obklíčen zvěří, když ovce s jehňaty okusovaly větvičky keřů v mé těsné blízkosti. Bohužel tlupa ještě před fotosvětlem zatáhla za horizont a já z tohoto parádního zážitku nemám žádný fotodokument.
Setkání 3. - náhodné
Když jsem začátkem května procházel širokou travnatou svážnicí přes prořezanou mlazinku, zašustily cupitavé krůčky v bukovém listí. Tak jsem objevil liščí noru se dvěma vrhy. Liščata byla naprosto úžasná, roztomilá a výborně spolupracovala;o)
3 úrodička.jpg
Dalo by se o tomto setkání napsat mnoho stran, ale já to shrnu. Nejčastější činností před norou na sluníčku byl spánek. Bylo neuvěřitelné, jak liščata dokázala ve vteřině usnout, i vsedě.
4.jpg
Velmi často tvořili spící hromady, kde na sobě chaoticky leželo či sedělo i 7 liščat z obou vrhů ( bylo poznat, že jedny jsou o facku větší)
2.jpg
O nějaké akčnější momenty byla trochu nouze ale nakonec i toho jsem se dočkal.
vebliš3.jpg
Asi nejvzrušivější zážitek byl, když v lese zašustily dospělé liščí kroky a prckové se jeden po druhém počali vytrácet kamsi do porostu tím směrem. Zahlédl jsem,jak se mlázím protáhl rezavý hřbet staré lišky. Liščata zmizela tím směrem,ale postupně se některá vrátila, patrně ta, kterým mámou ona liška nebyla. Podobná scéna se odehrála po pár minutách, jen z druhé strany - šustění,zachechtání staré lišky a vytrácení se štěňat. To byla máma druhého vrhu. A pak jsem přišel o TOP snímek - za mýmy zády šustily drobounké krůčky na lesní cestě po které jsem tehdy přišel. Kouknu za sebea vidím, jak to nejmenší ze všech malých liščat nese v tlamě dva obrovské hryzce ! Jistě úlovek předaný mámou. Lišče si to metlo s kořistí přímo na mě, všimlo si mě,buchlo s hlodavci do trávy a metlo k noře. Přes trávu a větvičky jsem neměl šanci tento moment zachytit. Nádhera. Pořídil jsem ještě pár záběrů a krásné místo ve starém lese jsem opustil....
vebliš2.jpg
5 nebojsa.jpg
vebliš4.jpg
vebliš1.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one