Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Dnes jsem brzy po ránu zažil dvě zajímavá setkání. To první bylo velice příjemné a adrenalinové, tomu druhému tedy adrenalin také rozhodně nechyběl, ale mezi milé určitě nepatří. Tak popořadě...
Dnešní ráno bylo mým pracovním cílem prověřit kondici části lesního porostu, hraničícím s rozlehlou enklávou luk. Mám tenhle úsek moc rád, v minulosti mi nabídl nejedno zajímavé setkání se zvěří. Proto také zahajuji svou kontrolní činnost tím, že projdu porostem opatrně k loukám a nahlédnu, zda se tam něco zajímavého neděje. Potom teprve, až vím, že nic nezradím, proplétám se lesem a hledám poškozené stromy. Tak tomu bylo i dnes. Opatrně se snažím po lesních linkách dostat do krajní stěny tvořenou staletými buky. I v lese je sucho jako hrom, každá větvička pod nohou praskne sotva se jí dotknu. Ale i tak se mi daří vykouknout od krajního smrku do louky a částečně kryt dlouhou větví, pozoruji srnu se srncem vpravo, necelých 100 m ode mne. Po chviličce však oba kusy otáčí hlavu směrem ke mě, sakryš, ví o mě? Ale zdá se mi, že hledí jakoby skrz mě, někam víc po stěně lesa. Kouknu tím směrem a hrkne mi v těle. Krajní vysokou trávou se k louce prodírá divočák! V momentě mě srnčí dvojice přestává zajímat. I bez přiblížení teleobjektivu hned poznávám vodící bachyni, díky vytahaným strukům. Zkouším expozici, čas na 800 iso dlouhý, zkouším zajišťovací snímek, prase má hlavu jak jinak, ryjem při zemi.
b.jpg
Přecvakávám na vyšší iso a k bachyni se přidává další kus. Paráda! velím své hlavě klid, jen neblbnout, v klidu fotit a snažit se tu 1/100 z ruky ustát. Teď si uvědomuji, že z kraje lesa se ozývá praskání větviček a šustot v listí. Mrknu mezi kmeny, no jasně, vidím další dva dospělé kusy a pruhované prcky. Soustředím se na dvojici v louce. Pořizuji pár záběrů, jsou ve velmi dobré vzdálenosti.
b4.jpg
Z lesa vykluše další bachyně, je o něco větší než ty co jsou na louce, jasná šéfka celého společenství. Jen prokluše kolem parťaček a obloukem mizí zpět do kraje porostu.
b5.jpg
Asi si to jen domýšlím, ale myslím, že šlo o něco takového : " holky, sakryš, padejte už dovnitř, nevíte kolik je hodin?" Jedna z bachyní také opravdu ihned paní vedoucí následuje mezi krajní buky, ovšem druhá zůstává, už vím i proč. Zaujal ji zvuk mé závěrky. Jde kousek blíž a zdá se, že mě sleduje. Vidí mě, nevidí? Vítr mám dobrý, je ze mě socha ale holka jde najisto po zvuku závěrky.
b2.jpg
Nakonec se otáčí a míří za tlupou do lesa. Za mými zády už to "roluje" v listí, snad 20 kroků za mnou v lese vyklusává volně už celá tlupa směrem k mlazině. Nelze si nevšimnout, že jedna bachyně zaostává, zjevně kulhá na levý přední běh. Zvolna, nevyplašeně mizí hluk hlouběji do porostů.
b6.jpg
Je čas vrátit se k srnčí dvojici, srna popošla ke kraji lesa a stále sluchem sleduje pochod divočáků, srnec zalehl tam kde byl. Jakmile prasata přešla, srna odskočila do lesa. Patrně šla prověřit, zda její srnče nedošlo k ůhoně. Jakmile se ztratila v šáší u lesa, srnec vyskočil jako na pérko a s typickým supěním mizel za ní.
Chiličku jsem počkal, zda se dvojice nevrátí a když se 3 minuty nic nedělo, rozhodl jsem se přejít o 60 m dál k remízku, ten obejít a vrátit se do nitra lesa k práci. Jenže cestou k remízu se daleko v louce ukázal další srnec. Štrádoval si středem louky, občas zasekl, prověřil pachy v louce a pokračoval. Zdálo se, že míří k malinkému remízku asi 150 m pode mnou. Pokud ano, a trochu sebou hodím, mohl bych ho stihnout. Za 2 minuty jsem na místě, ale srnec byl rychlejší a co víc, remízek minul a podešel jej o dobrých 80 m. Nevadí, říkám si, a pozoruji odcházejícího mladíka z kraje remízu. Když je tak daleko, že mám jistotu, že ho nezradím, pouštím se zrychlenou chůzí zpět k lesu. Ještě si všimnu, že srnec z pohodového poklusu zrychlil a valí také k lesu. Po pár krocích v louce cosi za sebou zaslechnu, motor? Otočím se a vidím, jak středem enklávy luk valí zelený Jeep směrem ke mě. Aha, asi bude návštěva. A opravdu, za pár sekund luxusní teréňák brzdí vedle mě, z okénka se vykloní postarší muž v luxusním mysliveckém klobouku a místo pozdravu spustí: " Co tady děláte?" Místo otazníku byl za větou spíše několikanásobný vykřičník. " No, pozoruju" odpovím. " Tady nemáte co dělat, plašíte nám zvěř a bráníte nám ve výkonu práva myslivosti" hartusí dál. Je mi jasné, že tady asi podobrém a se slušností nikam nedojdu. " Myslím, že daleko víc toho poplašíte vy, když jezdíte autem po loukách", opanuji. "A kdo vám dovolil tady chodit, máte to od někoho povolené?" "Ne", odpovím popravdě a nechápu, kdo by mi měl co povolovat. Větou:"Tak se seberte a táhněte do haj..u!" se se se mnou pan Arogant rozloučil, přišlápl pedál svého teréňáku a jel "neplašit" zvěř přes další louky.
Odcházel jsem k lesu, nikoli tam, kam mě pán poslal, a v duchu jsem si říkal : "Mě žádný šmejd dnešní parádní ráno nepokazí" a s potutelným úsměvem jsem přehrával znova prasečí film. Inu není prase jako prase :o)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one