Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Jaro se rozjelo do obrátek a já najednou zjistil, že skoro nevím z které do které. v dubnu jsem se pověnoval srnčí zvěři, a zabrousil jsem i k vodě. Na Moravici už poletovali za rodiči mladí skorci. Udělalo mi to radost.
skor9.jpg
Taky jsem se ochomejtl kolem možných ledňáčcích hnízdišť a svitla naděje....
Ledňáččí šmírování ve dvou
Kromě jiných milých povinností v rodině mi přísluší i ta, že o víkendech po ránu zajistím rodině nákup. V neděli kolem osmé, když jsem čekal než sličná prodavačka navrství plátky šunky, pípnul mi mobil. To bude Honza, napadlo mě, vím že dnes ráno se toulá kolem vody. Čtu " Mám je, nechceš přijet s foťákem?". Bylo jasné, že Honza navštívil místo o němž jsem mu dal echo, ačkoli i bez toho by tam zašel. Hned ho vytáčím, i když nečekám že to zvedne jako v 99% případů kdy je venku s foťákem. Naštěstí teď to bylo to 1% kdy to zvedá. Poptal jsem se co a jak ale přijet jsem odmítl. Nechtěl jsem narušovat jeho akci. Cestou s nákupem jsem to v hlavě ještě probral a vzpomněl si na loňské léto, kdy jsem sondoval jak to vypadá u vody, kolik vody a volavek tam bývá, dal Honzovi echo, on přijel a nafotil skvělé záběry. Já se věnoval srnčí říji a když jsem se po 10 ti dnech k vodě dostal, bylo vše jinak. Voda opadla a z loviště volavek se stala louka. Takže rychlá snídaně a bez varování jsem během 20ti minut našel hromádku čehosi u potoka, tedy zamaskovaného Honzu. Pár slov, pár ukázek fotek na displeji a ještě stojím jen tak bez krytu a už sedí ledňáček na větvičce vrby.
led2.jpg
Poseděli jsme ještě nějakou dobu, nafotili modré ptáčky při odpočinku u náročného hloubení hnízdních nor, u toho prohodili pár slov a bylo nám fajn. Osamělé lovy jsou asi duševně nejhodnotnější ale jednou za čas není na škodu sdílet radost z úspěchu na místě.
led9.jpg
K potoku jsem se pak vrátil ještě druhý den odpoledne a taky vzniklo pár snímků, krom jiného jsem odhalil, že samička má vykřivený zobák, podobně jako to mají křivky.
led2 (2).jpg
Zaječí šmírování ve dvou
Krom sebe, udělám radost z pobytu v přírodě občas i naší trpasličí jezevčici. Nedávno prohnala zajíce na políčku směsky a tenkrát jsem si řekl, že se tam musím někdy mrknout"na ostro" s foťákem.
Večer po fotbalovém dvojzápase mě doma psice nějak divně pronásledovala na každém kroku. Bylo mi jasné, že se mě snaží donutit k nějakému dobrodružnému činu, nejlépe jít k lesu. Ale tak proč ne, řekl jsem si, na hodinku zajdem k políčku, ale tentokrát v plné zbroji. Políčko je kousek za fabrikou, lemované smrčím u prašné cestičky a remízky okolo. Při příchodu jsem už z dálky viděl zajíce jak se povaluje v nízkém porostu směsky a v tu chvíli přišel plán.Poslal jsem psíka ať zajíčka prožene, co že se záhy stalo. Zajíc zmizel v remízku a já rychle taky, jen o kousek dál. Psa jsem odložiol a čekal. Má zkušenost s tím, že zajíc se často vrací do míst odkud byl vyplašen se potvrdila.Do 20 ti minut byl zpět i s parťákem.
zaj2.jpg
Pak přišla pasáž skvělého " zafoceníčka si", dokonce jsem poprvé viděl zvědavost u zajíce. Přiběhla se na mě podívat.
zaj3.jpg
Snímky přibývali, světlo ubývalo ...
zaj.jpg
zaj8.jpg
Škoda, že první honcování již mají zajíci za sebou a další je čeká za pár dní. Chyběla nějaká akce. Když už světla dost ubylo a zajíci se vzdálili víc do pole, akci jsme vymyslel sám. Pes, poslušně ležící za mnou mezi břízami a nic netušící co se děje na poli, dostal svou šanci. Nenápadně jsem jej přivolal a poslal do pole. Na rovném terénu a nízkém porostu i malý psík viděl dobře. Záhy počala zábava. Zajíci neshledali psíka nebezpečným, jen popobíhali a čekali až se to černé zase přiblíží. Nejkomičtější byla situace, kdy pes běžel, no sprintoval, za odhopkávajícím zajícem a druhý zajíc běžel za psem. Zábava k popukání. Až násilně, tím že jsem povstal ze zálehu, jsem pak ukončil potupnou hru zajíců se srdnatou jezevčicí....
z+p2.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one