Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
...zážitky s bezprostředního pozorování srnčí tlupy za městem mě nakoply k dalším návštěvám revíru. Téměř po celý týden jsem si vždy odpoledne ustýlal na suché staré trávě na břehu potůčku pod Černým lesem. Měl jsem v úmyslu jednak lépe nafotit "svou" skupinku a tak trochu i více poznat. Zajímalo mě jak se bude vyvíjet vztah mezi srnci, chtěl jsem potkat silného šesteráka jehož jsem fotil v lýčí. Zajímalo mě jak jeho paroží bude vypadat bez mechové ozdoby. Taky jsem byl zvědav, zda jednorožcův handicap bude mít vliv na postavení ve skupině 4 srnců, kteří se v těchto místech pravidelně objevovali...

Zdánlivě tyto mnou vytyčené úkoly vypadaly jednoduše. Ovšem, jak už jsem se zmínil v minulém článku, v těchto končinách musí fotograf bojovat s civilizačním tlakem. Takže mi kromě lidí se psy dráždilo nervy auto jezdící večer s vozíkem krajem lesa pro dříví nebo hajný,který se se svým teréňákem vyloupl z lesa právě ve chvíli,kdy vytáhl jednorožec se srnami a omladinou. Když konečně odjel a já věřil, že srnčí ještě vyjde, projel lesní cestou po půlhodině cyklista. Ale já to nevzdal a i když jsem měl 100chutí odejít ,vydržel jsem ještě pár desítek minut a světe div se,byl jsem odměněn ;o)
Zajímavá byla situace, kdy srnčí už jsem měl na dosah a najednou se všechny hlavy odvrátily z mého směru - ze silnice na lesní cestu vbíhla běžkyně...
srna.jpg
Tlupa zmizela v lese - nic neobvyklého. Ovšem ještě slečna v adidaskách vybíhlala svahem k vrcholu kopce zvaného Opice, vytahovala již zvěř opět na louky. To zřejmě svědčí o tom, že je srnčí zde zvyklá na přítomnost lidí.

Dalším úskalím bylo počasí. Za nic na světě se mi nedařilo skloubit dobré světlo s dobrým větrem. Jediný večer, kdy nebyla na západní obloze těžká mračna byl pro změnu nepoužitělný západní vítr. Přesto jsem si srnčí tlupu užil a leccos vypozoroval. Třeba to, že můj jednorožec i přes svou chybějící ozdobu dokázal mladého silnějšího šesteráka často donutit k panickému útěku.
večer.jpg
Představil se mi i již vytlučený šesterák, zjistil jsem v lokalitě dalšího postaršího srnce, velmi nevrlého, jež proháněl i srny, které se dostaly do jeho těsné blízkosti. Také jsem měl pocit, že mladí 10ti měsíční srnečci rádi provokují dospělého srnce, spíš než rivalitu mezi samci,berou prohánění starším strejdou jako hru, často se sami vrací a provokují.
Jednou se mi stalo,že zabrán do pozorování pohybu zvěře v olšině jsem propásl srnce a všiml jsem si ho až byla snad 5 metrů přede mnou...
cvak.jpg
Vznikaly ovšem jen dokumentační fotky,nic s čím bych byl spokojen. Až poslední pěkný večer před změnou počasí, v neděli, jsem si zafotil co hrdlo ráčí...
srn1.jpg
Přestože mi terénní auto a cyklista pořádně zabrnkali na nervy, nakonec ještě za jakéhos světla vyšla skupinka s vytlučeným šesterákem. Dobrou hodinu se mi motali před objektivem a abych řekl pravdu, byl jsem rád,když konečně tlupa přešla přes potůček do hloubi pastvin pod Opicí. Tělo za tu dobu ležení na břiše v dolíku dostalo řádně co proto, záda jsem rovnal ještě do noci...ale stálo to za to ;o)
srn2.jpg
srn3.jpg
srn4.jpg
srn7.jpg
srn6.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one