Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Jak si tak projíždím stránky kamaráda Mouky, nacházím téměř 2 roky starý fotopříběh z focení kamzíků, kde jsme byli spolu. Koukám na svůj web a zjišťuji, že ho tam nemám! Matně si vzpomínám, že jsem tenkrát čekal, co napíše a ukáže Honza a nespěchal jsem se psaním..a pak to nějak zapadlo:o) Tak tedy :
múka.jpg
Týden mě Honza ukecával k víkendové výpravě do hor. Nebyl jsem v zásadě proti, ovšem odrazovala mě jím navrhovaná trasa. Ze Skřítku přes Z(a)tracené kameny k Pecnému, tedy štreku, která obsahuje hodinové náročné stoupání po lesních kamenitých turistických cestách. To se mi opravdu nechtělo. Zařekl, jsem se vloni, že tudy už se NIKDY na hřebeny nevydám. Nakonec mi nechal Honza volno v rozhodování až do samého rána. Prostě buď budu čekat u domu nebo ne. Nakonec již večer bylo rozhodnuto. Ještě jednou tu strastiplnou trasu podstoupím. Rozhodnutí mělo několik hledisek: 1.Byla uzavřená hlavní silnice na Rýmařov a Honza jinou cestu neznal - čili navigace, 2. Honza do té doby neměl kloudně nafoceného kamzíka z Jeseníků a pokud by se to nyní povedlo, rád bych byl při tom a za 3. potřeboval jsem po smutné rodinné události přijít na jiné myšlenky.
Tak za hluboké tmy vyrážíme ke Skřítku a vzápětí, stále po tmě při baterkách, začínáme tu očistnou kůru, tedy stoupání k Z(a)tracenkám. Cestou kecáme, posléze již méně a pak již jen funíme. Já z posledních sil v duchu ale možná i nahlas proklínám tuhle štreku a slibuji, že už mě sem nikdo nedostane! Ale to už se před námi proti světlající obloze rýsují ty šutry, konečně! Honza se věnuje focení kamenů, potom po kamzičím způsobu vyskáče na skály a fotí. Shlížím na něj odspodu, vypadá to že je tak blízko nebi...Tam můj zrak také sklouzne, k blednoucím hvězdám, tam kam odešel nedávno táta...
múka2.jpg
Ale je čas věnovat se tomu, proč jsme se sem drápali! Měníme objektivy, oblečení a turisté se mění na lovce. Mírné stoupání k Pecnému je už pohádka, tam uhýbáme z turistického chodníku a stávají se z nás neukáznění návštěvníci, kteří brouzdají svobodně horskou plání k lesní hranici tvořenou ostrůvky smrčků. Právě tady očekáváme setkání se zvěří. Ovšem ani tady, ani dál pod Břidličnou se nám do cesty žádný obyvatel hor nepřipletl. Po hodině napjatého a soustředěného šoulání usedáme v úbočí, vytahujeme svačiny a špekulujeme co dál. Já už sedím trochu rezignovaně, hledím pod nohy a přemýšlím o návratu, když v tom Honza jen tak pod vousy utrousí: " Tamhle naproti ve svahu je jeden..dva". To už koukáme přes hledáčky a vidíme v rozvolněných smrčcích pod plání několik kusů kamzičí zvěře.
1.jpg
Rychle vymýšlíme třífázový plán. První fáze - pomalu a nenápadně přejít po úbočí na turistickou stezku. Fáze 2 je lehká, po stezce jít jako běžní turisté až do míst, kde se bystrým kamzíků ztratíme z očí. Třetí část je už ta opravdu náročná a stěžejní, nadejít jim shora a pak se k nim nějak nenápadně dostat.
První dvě máme úspěšně za sebou. Teď nás čeká to nejnáročnější. Opatrně se kolem smrčků spouštíme svahem , kličkujem, jedeme v podstatě takový superobří slalom, hodně pomalý ale stejně adrenalinový. Jdu první, Honza asi 5 kroků za mnou. Už si myslím, že jsem v místech, kde by kamzíci měli být, ovšem pokud jsme se dobře zorientovali. Najednou ve vysoké zlaté horské trávě vidím kamzičí růžky. Zvíře je zalehlé a hledí od nás, ze svahu. Padám na zadek a pokouším se fotit. Dochází mi, že za sebou neslyším zvuk kamarádova Canonu.
2.jpg
Kamzík otáčí hlavou doleva, závěrka Honzova foťáku už se taky rozjela. Chci se dostat blíž, posunu se po zadku o metr, ležící kamzík mě nevidí. Jenže mě vidí jiný, přicházející zleva z vrchu. Odskočí mezi smrky, zvedne ležícího kolegu.
3.jpg
Zleva přichází další kamzíci a sestupují do krytu hustého smrkového ostrůvku. Jsou v klidu, sledujeme je skrz větve, jeden dokonce vychází z krytu a pochutnává si na lišejníku.
4.jpg
Přesunujeme se, ale kamzíci už si nás všimli, mizí pod smrčky a vidíme, že po vrstevnici odbíhají doprava. Mám o trošku více zkušeností s touto zvěří, proto navrhuji pár minut posečkat, tlupa se uklidní mimo dohled a pak je zkusíme opět najít, nebudou daleko. Chvilku klidu využíváme k prohlídce snímků, je to dobré, kdyby už nic, tak tohle stálo za to. Probíráme událost, Honza líčí, proč mu trvalo než začal fotit prvního kamzíka." Jdu za tebou , obcházím smrk a ty se najednou ztratíš v trávě.Pak slyším jak cvaká tvá závěrka. Čumím co fotíš ale nic nevidím, až jsem se trochu naklonil, tak jsem ho uviděl."Honza je spokojen že má kamzíky, já chrochtám blahem i nad prací mého nového těla, staré dobré Sonky A700. Mám ji dnes poprvé v "ostré" akci a třeba jen možnost nastavení citlivosti po krůčcích a ne skocích jako jsem byl zvyklý, je pro mě fantazie. Ale je čas, jdeme po vrstevnici a Honza mi ukazuje kde teď zahlédl kozla, a tam druhého, tamhle jeden odskočil dolů...sakryš, mám šedý zákal či co, já nic nepostřehnu! Ptám se tedy znova na upřesnění místa, kde je Honza zahlédl a vyrážíme přímo tam. A našli jsme je! Sestupovali před námi prudkým svahem do údolí, my po zadcích za nimi. V hustším lese se konala jakási sešlost, na plácku mezi smrky najednou docházeli kamzíci zleva, zprava, zhora...
5.jpg
Najednou byli všude a stále jich přibývalo. Nakonec nás dovedli až k pěkné světlině s kameny, tam se naše foťáky opravdu pořádně vyřádily.
6.jpg
9.jpg
8.jpg
Po čase zvolna sestoupili kamzíci ještě níž, ale naše vzájemné pohledy s Honzou byly jasně výmluvné "máme toho plné kecky":o)
múka3.jpg
Cesta z "kamzičího ráje" nám pak taky ještě dala zabrat ale parádní zážitek nám dal tolik témat k hovoru, že nám cesta fajně utekla a i na ty Z(a)tracené kameny jsem se cestou zpět možná i usmál...
7.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one