Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
kraj.jpg
Poslední květnové sobotní dopoledne jsem si rozplánooval skoro do detailu ( nezvykle) a poměrně hekticky. Ráno kouknout k noře, kde se mi minule nezadařilo a vím, že živo tam je. Potom zaskočit na pokec ke kamarádovi Tondovi, myslivci, který si ke svým osmdesátinám pořídil radost- štěně fouska. No a pak kouknout k datlům, jestli už vyletěli, zbalit maskovačku a rozloučit se se starým bukem.
Po šesté ranní jdu lesní cestou k louce, odkud je výhled k noře v zarostlém svahu pod polem. Prve mě jímá děs. Stromy v probírkovém porostu v zimě ozanačené na kácení se válí po lese halabala. Původně měla být probírka udělaná v únoru, ale jak to bývá, vše se odsouvá. A tak přišla na řadu teď, v těsném okolí nory v tom nejhorším čase. Nevěřím, že by liška noru nevyklidila. Pohled zpoza větví z kraje louky mě naplňuje optimismem, hořkost z pokácených stromů je fuč, nad vsukem spí lišče. Jedno jediné, stejně jako posledně. Vyvaruji se chyby z minula a nejdu k noře lesem. Vracím se a hodný kus zpět a teprve procházím lesem, ztěžují mi to ležící kmeny ale daří se vyjít nahoru do obilí. Po hraně pole pak opatrně postupuji nad noru. Ale vše je tak porostlé zeleninou, že z vrchu k noře nevidím. Musím dolů. Opatrně klesám zarostlým svahem, kryt mladými keříky a konečně nacházím skulinku mezi listím a v ní rezavé tělíčko do klubka stočeného liščete. Spí. Fotit se nedá, musím ještě dolů. Boj nervů zvládám, už vidím šelmičku lépe, ale stále ve výhledu brání spousta všeho možného. Jsem docela blízko, rozmýšlím každý čtvrtkrůček, tráva šustí, nevím co mám pod nohama. Lišče už něco začulo, občas směrem ke mě mrkne, zkamením, zase položí hlavu. Hlídám okamžiky, kdy přivře světla a udělám dalších 20 cm. Pak si přikazuji :Klid, jen pozoruj! Lišče se protáhlo, změnilo polohu. Po chvilce ho vyrušilo kývání větviček vlevo, sleduji jak pozorně sleduje poskakující pěnici na maliní a jeho pohled ji vyprovází až to korunky střemchy před norou.....A dost popisu! Prostě podařilo se mi dostat se na fotitelné místo a i když při Isu 1600, bylo to pěkné focení;o)

Pln dojmů a s dobrým pocitem splněných 33% plánu sedám do auta a mířím o 4 km výš, k datlímu lesu. Ale nejdu k nim, počkám až bude slunko výš. Zatím obejdu loukou lesík a apk se uvidí. Kdosi tady v trávě vyjel koleje, v mokru se hodí, využiji toho. Sotva po pár krocích koukám, že nejsem sám, totéž si řekl i zmáčený zajíc a jde mi v ústrety....Ani jsem nevěděl, že zajíc má taky jazyk:o)
Při zpáteční cestě vidím za mokřinou u ohrady srnce. Poznávám v něm známého z předešlé akce, kdy mě chytal do větru. Je daleko, daří se mi dostat k vrbě v mokřině ale dál už to nepůjde. Čekám a doufám, že se vydá nějakým správným směrem. Nakonec vydal, ale nějak překotně, ani zumovat jsem nestíhal....
Tonda mě přivítal jako vždy s širokým úsměvem, probrali jsme v kuchyni lišky, datly, ženské i rozvody a pak mi venku předvedl svého Lovka. Jestli lišče , zajíc a srnec bylo dnes obtížné focení, tak focení 3.měsíčního ohaře byla doslova řehole! Nakonec jsem to vzdal, s Toníkem se rozloučil a oslintaný od Lovka mířil zpět k datlům.
Byl jsem si skoro jistý, že už mladí vyletěli, i příchod k dutině tomu nasvědčoval. Z otvoru nic nekukalo, zato po lese se ozývaly hlasy datlů z vícero stran. Dám čekání 30-40 minut, uvidí se. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Po čtvrthodince přiletěl samec a malé rozcuchané černočervené hlavičky najednou s křikem zaplnily otvor v dutině! Samec nakrmil, mimochodem donesl hooodně tučného červíka, poodletěl a volal. Za pár minut se u dutiny objevila i samice. Nakrmila, odletěla, v lese zavládl klid. Za další půlhodinku se opět ozval hlas datla. Poletoval okolo a volal. Samec, sedl nad dutinu a usilovně kvílel. Možná lákal mladé ven, možná volal samičku, každopádně po pár minutách se mu opravdu ozvala a po chvilce nakrmila. Spolu odeltěli a pro mě to byl signál k balení. Rozloučil jsem se s mladým vykukujícím datlíkem, starému buku poděkoval za představení a zmizel i s maskovačkou z lesa....
Takže dnes jsem splnil plán na více než 100%, což se v dobách minulých ostatně muselo, ale já bych byl spokojen i s těmi 33%.....
jedináček1.jpg
jedináček2.jpg
jedináček.jpg
zaj.jpg
zaj2.jpg
s2.jpg
sr5.jpg
sr3.jpg
tonda.jpg
tonda2.jpg
fotr2.jpg
datel.jpg
d4.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one