Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Podzim. Abych se přiznal, pro mě tohle roční období nikdy nebylo nic moc úžasného a kouzelného. Tak nějak mi tohle slovo připomíná, že všechno hezké jednou, ač pozvolna, končí. Končí úžasné léto, krátí se dny, přicházejí dlouhé tmavé večery a časté rozmary počasí. pokud se počasí vydaří, pak může mít podzim své kouzlo, a jistě má.Známe to všichni, ty pestré palety barev, azurové nebe a co já vím ještě. Ale přesto všechno vím, že je to jen slabá útěcha před tím, co přijde.Zima, sychravo,šedo.
Dnešní den měl patřit k těm krásnějším z rozmanité škály podzimního výběru. Už nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou navštívit místa, kde jsem ještě nebyl. Vzpoměl jsem si, i díky parádnímu článku kamaráda Štěpána, že jsem doposud nezavítal do míst kolem Kružberka. Před pár lety jsem tudy často projížděl a okolní krajina se mi velice zamlouvala. Trochu tajemná, neobydlená, jakoby mimo realitu dnešního světa. Jen tu a tam stádo krav a občas nějaká zvěř na pastvinách, mezi jinými i daňci. N.ejvíce mě ovšem lákala stará oprýskaná cedule, značící odbočku k obci Moravská Harta. Dnes ráno jsem se tam vypravil. ...
Světlomety odhalovaly torzo jakési silničky, spíše šotolínové s ostrůvky kamenů. Vlastně jsem netušil, kam jedu. Netušil jsem ani, jestli ona obec vlastně existuje. Podle všeho to bude jen torzo zašlé slávy po napuštění přehrady.Auto odstavuji v širším místě silničky. Je ještě plná tma. Čekám na svítání, nechci potmě vkročit do neznámých míst. Obzor světlá. Nad stařičkými telegrafními dráty zvláštním letem přelétá pták, po chvíli druhý. Připomínají mi svým letem sluky. Jdu po cestě směrem kde by měla být obec. Po chvíli mě vítá snad stará zděná hájovna. Kousek za ní je další , udržovaná velká chalupa, zřejmě rekreační objekt. Toť vše. To je tedy ona tajemná obec. Prohlížím louky nad silničkou, žádné siluety zvěře, jen kazatelny a posedy. A je jich zde požehnaně.Slyším divný zvuk.Jakoby vrkání holubů bez poslední vyšší noty.Ale zvuk jde z dáli. Jasně ! Rochání daňků.! Poprvé v přímém přenose naživo slyším tento sympatický zvuk.
dnes1.jpg
dnes2.jpg
Snažím se jít za zvukem, který se rozléhá okolím. Procházím kousek starou pasekou,sestupuji dolů a brzy zastavuji. Konec, pode mnou se leskne hladina přehrady. Rochání se ozývá z protějšího svahu za vodou...
Nevadí, procházím lesem zpět, odbočuji na jinou lesní cestu jež vede do svahu do pastvin.Slyším šustění listí a přichází první dnešní setkání.Srnec bez paroží sestupuje listím na cestu snad 6 metrů přede mě.Stojím, mám dobrý vítr a mohu tak skoro minutu obdivovat nádheru svobodného zvířete. Foťák visí na rameni, nemám v úmyslu rušit toto setkání. ...
Obcházím krajem lesa pastviny, nikde žádná zvěř, jen pod kopcem krávy. Zahledím se k západnímu obzoru odkud se stále ozývá rochání.Tam musí být krásně..
dnes4.jpg
Vracím se k autu s úmyslem přemístit se blíž k hrázi. Odstavuji vůz a vycházím na pole.Slyším opět daňčí hlasy.Obloha je jasná, nefouká, okolo podzimní kýčovitá krajina a do toho daňčí rochání. Nedá mi to, abych nezkusil projí kousek území i tady. Míjím maringotku v kraji lesíka a zkoumám pohyb v pestré podzimní pasece. Ano, daňci. Skupinka holek o mě dávno ví ale mě to nevadí, jsem rád za setkání...
dnes6.jpg
Daněly odchází do nitra starého lesa, jdu za nimi.Listí šustí, vím že nemám šanci ale chci si užít hezkého rána.Po chvíli registruji pohyb pode mnou, listí šumí pod kroky několika kusů zvěře a v mezerách všemožných travin, starčeků a bukového náletu vidím tmavé boky a hřbety a kontrastní světlé prdelky, zahlédnu i tmavší kus a kousek parohu- lopaty.Nic víc. A konečně slyším i zblízka ten libozvuk daňčího zarochání. Jdu po daňčím ochozu krásným smíšeným lesem, pod svahem se modrá hladina, v dáli rochají další lopatáči....
dnes7.jpg
Moc se mi zde líbí, a již teď vím, že opět za čas budu nerespektovat všudypřítomné cedulky zakazující nejen vjezd ale i vstup do lesa nad přehradou. Však žádný jed s sebou nenosím.Něco přede mnou zašustí v podrostu, pak slyším zvuk drápků na kmeni...
dnes8.jpg
Po chvíli sestupuji ke skalce v nitru starého lesa, kde si hodlám pohovět.Ale není mi hned přáno. V kapradí a keři pod skalkou něco šustí. Vnímám sluchem, že zvěř se rozchází na dvě strany.Už vidím vlevo srnu, vpravo, k mému překvapení prchá po lesní vrstevnici liška. Srna zůstává pod skalkou, po chvíli uléhá.Snažím se ji fotit, jde to těžko přes všemožné listí ve výhledu.Navíc v kapsi zapípá telefon. sakra, nevypnul jsem zvuk.Esemeska, to nebývá důležité, věnuji se srně zalehlé na bukovém listí...
dnes9.jpg
Srna vydrží několik snímků, nechávám ji v klidu. Sedl jsem si na měkký polštář mechu a kochal se podzimním lesem. Jedle, buky, javory, spousta barev, dole hladina vody.Vzpoměl jsem na mobil.Tak kdo co potřebuje? Čtu dvě strohá slova: Umřela teta.
Sakra...to sem nepatří, ne teď do té krásy...anebo patří...Rázem okolí vnímám jinak, je pořád krásné,ale takové drsnější, reálnější. Měl bych jít.Ale nechce se mi.Je mi tady dobře, kam spěchat...Dívám se na stárnoucí žluté listy javoru, umírající hnědé bukové listy..Jo, smrt...Je všude kolem, i tady..Půjdu, už je čas.Čas, Napadá mě to klišé, že čas je neúprosný ale sparavedlivý, prý měří všem stejně...nevím....
dnes11.jpg
Vzpomínám na střípky, které znám ze života své tety....Vstávám, odcházím.Srna také vstává, vyfotím ji naposled a pak jí pokynu a popřeji v duchu štěstí do nastávající zimy,ať se dočká jara ve zdraví...
dnes10.jpg
...V kraji lesa ještě hledím na dým doutnající z ohniště po lesních dělnících. Dým stoupá vzhůru, pak se rozplyne...jako život...přeji v duchu své tetě, ať se jí podaří její kroky do neznáma, jako mě dnes....
dnes12.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one