Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Ráno bylo nepěkné, větrné,ledové a šedavé. Ale jak už to v listopadu někdy chodí, před polednem najednou z nízké oblačnosti vyleze slunko a rozpustí okolní šeď aby udělalo lidem radost z pohledu na kousek modra nad hlavou. Tak tomu bylo právě dnes. Ze skříně na podlahu padaly záhy mé lesní oděvy za aktivní asistence jezevčice. Chystal jsem se na újeď, kterou jsme právě spolu s trpasličí fenečkou před několika dny založili a obden ji chodili kontrolovat. Jenže dnes se mnou nemohla. S batohem na zádech jsem rychle mizel ze dveří abych unikl jejímu neodolatelnému pohledu, který jasně prosil " vem mě s sebou, budu hodná!" Ještě cestou k autu jsem slyšel její tesknění rozléhající se po sídlišti. Asi 5 minut trvá cesta autem pod kopec a za těch 5 minut se mnohé změnilo. Vítr tady pod Kozincem nabíral docela sílu a co hůř, na obloze zase vyhrávala šedá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nezauvažoval, zda se na všechno nevykašlat a nevrátit se domů. Stejně mi na újeď lítají jen sojky a těch mám nafocených docela dost. Ale co kdyby....? Náhoda je blbec a unavené štěstí sedne občas... Fajn, rozhodnuto, čekané pověnuji hodinu a pak to zabalím. Kdoví jestli v tom větru přiletí alespoň ta sojka. Před pár dny zapózovala docela pěkně....
sojka.jpg
Cestou k lesu jsem uvažoval, jak to udělat do budoucna. Kryt mám postavený v čerstvé pasece jen z chvojí a vnadiště mám moc blízko krytu, nějakých 7 metrů. Na sojky je to dobré ale kdybych chtěl lákat káně, je to moc blízko. Budu to muset předělat. Časem. Za pár minut už jsem se hnízdil pod hromadu větví. Kryt je opravdu provizorní, v podstatě jen dvě silné haluze z rozsochami zapíchlé do hrabanky, přes ně jedna silná nosná větev a na tom ledabyle naházené chvojí po těžbě. Musím v bunkru sedět dost skrčený ale na druhou stranu vypadá docela přirozeně, neboť v okolí je více podobných hromad s čerstvým klestem. Ještě před zasednutím jsem zkontroloval újeď. Včerejší kuřecí skelet je pryč, zbylo jen pár starších od sojek oklovaných zbytků.Ještě jsem si vzpoměl a vzal ořezy z kuřecího ze včerejší domácí večeře.
Vítr kvílel mezi smrky, což mi vadilo, z krytu není nic vidět, proto se orientuji sluchem, což je dnes nemožné. Vydržet v pitvorné poloze těsně za hledáčkem se nedá dlouho, časem vždy tělo ujíždí do polohy pololežmo, opřeno o loket. Tak tomu je i nyní. Tato poloha umožňuje lepší přehled po okolí, neboť oči se dostanou do řidší stěny krytu a mám výhled na hromadu pečiva, kterou jsem sojkám uchystal ať mají čím zajíst masitou laskominu;o) Hlavou mi běží všelicos, čas se šine. kouknu na mobil, válím se tu už 15 minut a ani sýkorka....Najednou postřehnu u hromady pohyb. Nevím co ale šine se to dolů k pařezu, větve mi brání ve výhledu. Už to vidím. Káně! Pomali se loudá lesní hrabankou k újedi. Co teď, nedovolím si pohnout se, foťák mám na mířený na pařez, dravec zůstává pod ním a začíná se krmit mnou před 20ti minuty donesenou kořistí. Uf, to je situace. Znám to, pohnu se a pták uletí. Pomali levou rukou chytám madlo stativu a odhadem, sám vzdálen metr od hledáčku, se snažím pohnout foťákem do míst vedle pařezu. Dravec drží, cpe se. Nahmatám konec kablíku se spouští a zkouším stisknout.Autofokus přejíždí, srdce mi buší, to nemůže káně ze 7 metrů ustát! Kupodivu je dravec v klidu. Závěrka zatím neklapla, to znamená, že pták v hledáčku není. Nechávám pár vteřin mladému dravci ať získá klid a pak, centimetr po centimetru se dostávám k hledáčku. Rovnám v něm objekt a furt čekám, že teď máchne letkami a zmizí mezi kmeny, tak jak se mi to stalo už mnohokrát.Nic takového se neděje a já konečně exponuji první snímky...
ká1.jpg
Káně bylo tak v pohodě, že mě nechalo fotit co hrdlo ráčí. Nechalo mě dokonce odzumovat, protože na 400 mm se mi nevlezlo, tak tak se vměstnalo do 230 mm ohniska. Byl to pro mě nevšední zážitek, pozorovat velkého dravce z bezprostřední vzdálenosti a ještě moci fotit a navíc vymýšlet jak. Světlo v lesní pasece i díky schovanému slunci nebylo kdoví co, časy vycházely mezi 1/100 a 1/40, hodně snímků bylo mázlých, hlavně na věčně se pohybující hlavě káněte. Ale něco se i podařilo.
ká2.jpg
Zajímavé bylo, jak se káně snažilo nacpat do volete velký kus, dávilo se a nakonec bylo nuceno přišlápnou si megasousto stojákem a utrhnout.
ká6.jpg
ká7.jpg
Reakce na zapískání dalšího káněte nad lesem...
ká8.jpg
Pro mě neuvěřitelný byl i fakt, že mi dravec dovolil hýbat s objektivem při zumování...
ká12.jpg
A dokonce otočit foťák na výšku...
ká13.jpg
Byla to skvělá vzpruha období, kdy příležitostí na fotografování v přírodě oproti jarním a letním měsícům ubývá, užil jsem si to;o)
ká3.jpg
ká9.jpg
ká11.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one