Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
...tak se tuším jmenovala kniha se spoustou fotek od nějakého myslivce z NDR, která mě jako kluka uchvacovala. Hodně nadneseně se mi neco podobného stalo nedávno...
Setkání první
První setkání s divočáky v krátkém sledu bylo v podstatě druhé, asi 3 dny před ním jsem potkal prase táhnoucí po hřebenu paseky na slunci ale podobenku jsem mu nevystavil, nestihl jsem. Pak přišlo tohle...
Kolem osmé ranní jsem stoupal hlubší svážnicí mezi smrkovým a bukovým probírkovým lesem. Pře týdnem jsem v těchto místech potkal laň, proto jsem šel opatrněji než obvykle, co kdyby...Jednoduché to ovšem není, všude plno listí, větviček. Zatáčka mě přivádí do starší bučiny, dávám pozor, tady byla minule laň. Lesem se už dávno prodraly paprsky a tvoří nyní tu nejhorší možnou světelnou scénu - osrté světlo/tmavý stín. Mezo kmeny před mokrou světlinou mě upoutá právě v hlubokém stínu divný pohyb, nějaké kmitání sem tam...jejda, vždyť koukám ze 40ti metrů na zadek prasete! Pírko se vesele pohupuje ze strany na stranu, bychyně s hlavou skloněnou, jak jinak, přerývá kyprou hrabanku. Obhlížím okolí a už je mi jasno.Stará známá parta, dvě bachny, jedna velká, druhá menší a hromada selat. Potkal jsem je nedaleko odtud už v dubnu a pak mi přesadili před 2 týdny přes lesní asfaltku snad hodinu před polednem. Zkouším něco fotit, ale nedá se, AF chytá prosvětlené kapradí za divočákem...
čuníci.jpg
Selata v pyžamu se motají tu i tam, přebíhají přes světlinu, kde je zase světlo až přepalující...
čuníci2.jpg
...stará bachyně je furt v podrostu, mladá se zase stále schovává za kmeny, je to fotopeklo ale velmi vzrušující.
čuníci1.jpg
Vždyť pozorovat rodinku divočáků v klidu, při přirozeném chování se nepoštěstí každý den, proto se snažím nerušit a jen trpělivě vyčkávám na svou chvíli.Ta však nepřichází. Konečně se sice i velká bachyně vymotá z kapradí a bukového náletu ale je tak tmavá ve stínu, že nejde zaostřit a časy vychází moc dlouhé.
čuníci3.jpg
Asi po 10ti minutách postupně všichni aktéři mizí v podrostu, slyším jak pokvikávají, pomalu táhnou dolů lesem, nezrazeni. Z fotek sice nic není, ale zážitek si uchovám nadlouho. V tuto chvíli netuším, co mě potká zítra...
Setkání druhé
Druhý den ráno s rozedněním chvátám k loukám, dva kusy srnčího potom, co jsem v nich obeznal mladé srnečky, nechávám bez pokusu o ulovení. Přiblížení se k nim na dostřel foťáku by mi mohlo zabrat čas potřebný k tomu, abych byl včas u olšiny s kulhavou liškou. Za chvíli již zkalmaně od remízku nad olším obhlížím pastviny.Nikde žádná zrzka ani jiná zvěř. Rozhodnut přejít olšinu jako minule jdu od remízu ke kraji lesa, když v tom z olší vyletí srna. Zjevně je vyplašená ale po sto metrovém sprintu skáče zpět do lesa. Tak to tě nezradil člověk, povídám si v duchu. Mířím krajem louky kolem olšiny ke kazatelně, za kterou je jakýs takýs chodníček přes porost. Ale nedojdu. 20 kroků před posedem něco zašustí v buření, zahlédnu cosi, co nevím co je. Světlé zvíře, poměrně velké se ztrácí v olšině.Co to bylo sakra? Možná tele. Kdyby to byla zvěř, slyšel bych lámání v lese ale neslyším nic. Už slyším, zvíře se prodírá zpět buření, čekám tele, které se asi snaží přes kopající drát ohradníku dostat zpět na pastvinu. Foťák držím v ruce, vyfotím si ho. Najednou se vyvalí něco co jsem nečekal. Prase! Jeden cvak v šoku zvládnu a už zírám z 15 ti metrů na zjev, který ovšem hluboce zafuní a opět mizí směrem do olší. Srdce mi buší jak o závod, co teď. Koukám na display, snímek máznutý,bodejď ne. Uvědomuji si najednou, že vlastně zase neslyším lámání v lese! Do pr...už se valí znova, přímo na mě.Nečekám, nepřemýšlím a rychlým krokem se přemisťuji na sokl pod kazatelnou, kde se v třičtvrtě metrové výšce cítím v bezpečí;o) Barevný divočák ovšem také opět zmizel v olší. Čekám co se bude dít....a děje se.Opět pohyb v buřeni a zvíře je zase venku z lesa.
čuník3.jpg
Pohled od zadu mi přijde v tu chvíli komický, vzpomenu na seriál o Alfovi. Pak už se mi ukazuje pěkně "na široko".
čuník6.jpg
Pořizuji takto už v klidu spoustu snímků, sluníčko mi pomáhá, klid divočáka také. Slyším, jak hlučně přehazuje kromádku placáků, něco dobrého pod kameny asi našel. Občas zajde do olší aby se zase vrátil, trávíme spolu docela dlouhou chvíli. Pak mě napadne, že těhle snímků z boku mám už dost a dodám si odvahu.Slézám ze soklu, nechávám se kopnout ohradníkem do rozkroku a opatrně jdu pastvinou tak abych dostal zvíře zepředu.
čuník4.jpg
I když jsem se nijak neskrýval, vydržel čuník ještě několik záběrů než si mě všimnul. Pak nadobro zmizel v olšině, to jsem už slyšel i to lámání v hloubi porostu;o)
čuník1.jpg
čuník2.jpg
čuník5.jpg
Přemýšlel jsem dlouho, co mělo znamenat chování divočáka a vyšly mi dvě možnosti : zvíře o mě nevědělo, měl jsem dobrý vítr a byl nehlučný, ale něco tušilo, proto se furt vzdalovalo ale laskomina, kterou našlo byla tak lákavá, že riskovalo...anebo, a to je pravděpodobnější - bachyně měla v kraji olšiny malá, čerstvě narozená selata a chodila k nim je kontrolovat, o mě nevěděla. No, kdo ví?
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one