Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Nějakou náhodou mě toulky začátkem března dovedly do míst, kde to dobře znám. Po mnoha letech své kroky uzpůsobuji vzdálenosti jednotlivých pražců, tak jako tenkrát, před 30 lety. To jsem byl kluk, člen mysliveckého kroužku a po kolejích, které mě nyní vedou, jezdil pravidelně vláček 5x denně. Teď ani 5x ročně ne! Jdu jako tenkrát, od vlakového nádražíčka směrem k Dolině, kdysi magickému místu, kde jsme zažili s kamarády mnoho loveckých dobrodružství. Sněží, ač už jaro klepalo na dveře, v noci se roztrhla peřina a já toho musel využít. Rozednívá se a já sleduji pastviny a remízky pod Šapitem a vzpomínám, co všechno se tu odehrávalo tenkrát. Kolem meze nahoru k Podlesí čáruje liška. je daleko, 400 m? Otáčí se, jakoby chtěla sejít dolů, blíž kolejím. I já opouštím rytmickou chůzi po pražcích a shrben se dostávám ke keříkům v kraji louky. Ale liška, potvora, si to rozmyslí a opět bere směr nahoru.Škoda. Ale co to? Z mokřiny asi 100 m ode mne vytahuje další liška! I když je o moc blíž než první, stále je to daleko na dobrou fotku. Tak aspoň dokument.
1a.jpg
Lišák se stáčí a míří loukou nahoru ke stohům, tam zleva míří také první liška. Už se vidí, první liška dohání druhou, proběhnou se spolu. Je patrné, že první, menší liška je podřazená druhé,jistě lišákovi. Lehá si před ním, oháňku stahuje, obskakuje ho. Krásná podívaná, bohužel daleko, předaleko.
2a.jpg
Vzápětí obě poklusem obíhají stoh a mizí směrem k lesíku s norami. Jo, to bylo přesně ono, tak jako když mi bylo 15 a byly jarní prázdniny. Super ! Ale je čas se soustředit na další věc. Vracím se na koleje a jsem jen kousek od včerejšího setkání s divočáky. Byla mlha, zataženo a prasata byla v malém lesíku pod tratí. Zjevně tam měla bachyně novorozená selátka, protože jediná z pětice černých neodběhla a zůstala stát tři desítky kroků pode mnou. Můj pokus o přiblížení okamžitě utnula prudkým rozběhnutím se proti mě a to mi stačilo k tomu,abych se, opět jako za mlada, proběhl pěkně sprintem 50 m po kolejích:o) Tenkrát jsem to dělali kvůli blížícímu se vlaku, před prasetem to bylo včera poprvé.
Z náspu hodnotím včerejší komickou situaci, snažím se odhadnout kde byla bachyně a zjišťuji, že mlha mě včera oklamala. Nebylo to 30 kroků, ale sotva 12 metrů! Uff. Hledám v porostu, zda se nepotkáme i dnes, ale je tam čisto, prázdno. Fuj!! To jsem se lekl! Za zády to zapraská a s otočenou hlavou sleduji 5 černých štětináčů jak vyskakují zpoza nějaké padlé větve v břehu od náspu k lesu na druhé straně kolejí. Snad 15 kroků za zády. Já vůl!! Kdybych se nesuostředil jen na lesík pod tratí a mrknul i nad, mohl jsem je mít. Vždyť tu stojím už snad 3 minuty a oni se teprve zvedají! Co už, jde se dál.
Procházím lesíkem a vyloupnu se na rudenské straně Doliny. Torzo starého žebříku je připomínkou oblíbeného posedu nad potůčkem. Blížím se k řepkovému poli. Tady se minulost se současností nepojí, tenkrát se řepka u nás nesela. Ani kazatelna už tady v kraji lesa není, ale je zde jiná, na jiném místě. U řepky pobývám asi hodinku. Srnčího je v okolí kolem 50 ti kusů ale nedaří se mi dostat se na dobrou vzdálenost.
5.jpg
Vítr mě zrazuje a i když se skupince srnčího zjevně nechce příliš daleko, stejně odchází.
6.jpg
Po čase to vzdávám a těším se na svůj z dětství nejoblíbenější úsek, přechod porostu Doliny po mokré stezce. Cestou k lesu ještě načapám srnčí párek, pár snímků mi dovolí.
7.jpg
9.jpg
Záhy hledám v proutí začátek chodníku. No jo, jasně, ten už tady dávno není! Proplétám se mezi kmínky a až u potoka navážu na kdysi frekventovanou pěšinu vedoucí mezi smrčinou a olšinou. Ve sněhu vidím čerstvou stopu od kusu vysoké.Tak vida, i dnes se sem ještě zatoulají, to je fajn. Vzpomenu, kolik jsme právě tady na Dolině vídávali jelení zvěře v tento čas. Zdá se mi to? Slyším nějaký pohyb v olších? Jo, něco tam jde, směrem k vrchní louce pod tratí. Popojdu abych viděl skrz větve do louky...Ty jo, to je fakt jako tenkrát!
11.jpg
Z olšiny vyklusala tlupa jelení zvěře a míří ke kolejím. Pozoruji, fotím a je mi tak nějak ..fajn;o)
13.jpg
15ti členná tlupa, tvořená holou, dvěma špičáky a šesteráčkem pod náspem téměř zastaví a uklidňuje se. Dokonce jelen pošťuchuje špičáky, vedoucí laň si zřejmě rozmýšlí kudy a kam. Nakonec právě dva špičáci jako první vystoupí náspem na trať a pak už je následuje celá tlupa. V klidném tempu přesadí koleje a míří k Fialáku. Přesně jako kdysi....

No. Trvalo mi to, než jsem se přinutil vydat se po "dětských pražcích" do starého revíru, stálo to za to, i když opět vzniklo jen pár fotografických dokumentů. Ale nakonec, nemají někdy právě ony tu správnou hodnotu???
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one