Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Podzim se rozjel do slušných obrátek a mě přiměl podívat se do oblíbených lokalit v okolí kružberské přehrady. Dal jsem si předsevzetí, že letos tam zajedu nejvýše 2x. Vybral jsem si pro tyto návštěvy dny, kdy předpověď slibovala supr podzimní atmosféru. A opravdu, ve středu ráno jsem pod ranní hvězdnou oblohou musel oškrábat namrzlé sklo auta, což byl dobrý signál. Když jsem pak za svítání vystupoval z auta za hrází přehrady, ozývalo se rochání dvou daňků.
Jak ten rok utekl. 12 měsíců jsem zde nebyl a o to víc se těšil, co prožiju. Chvíli mě lákalo vydat se přímo za hlasem daňka ale to bych se musel vrátit někam před hráz a do míst, která neznám. Však když rochají tam, budou i v místech, kam mám namířeno. Omyl! Jediný zvuk vycházející z malebného údolí bylo hučení harvestoru. Ani když hluk těžké lesní techniky pohltil kopec, daňci nerochali. V kouzelné podzimní atmosféře mi tento zvuk k dokonalosti chyběl. V dalším údolíčku se mi představila srna se srnčetem, ty jsem ovšem pozoroval ze svahu a z uctivé vzdálenosti. Slunce počalo zlatit vrcholky buků a mě přišla vhodná chvíle k vybalení foťáku. Asistovala mi u toho srna, která kde se vzala tu se vzala ve svahu nade mnou a bukovém podrostu ji to slušelo. S bídným světlem v objektivu mi chvíli postála modelem...
pod1.jpg
Lesní cesta lemovaná jedlemi a buky mě vedla nahoru k polím. Nešlo si nevšimnout, že v místech, kde jedlobuková nádhera ustoupila hospodářskému smrku, vládl kůrovec. Velké procento smrků bylo suchých, opravdu se letos malému broučkovi dařilo. Proto ten harvestor a proto je slyšet z mnoha míst křik motorových pil. Možná proto nejsou slyšet drsné zpěvy daňků. I když vím, že zdejší revír je jen okrajem daňčí oblasti, přesto jsem věřil v setkání s daňky. Občasné stopy v měěkých lesních cestách prozrazovaly jejich přítomnost. Zatím jen tu a tam odskočí v pasekách srnčí.
pod4.jpg
Jsem od přírody mírný skeptik a tak jsem časem přestal doufat. Užíval jsem si podzimního krásného dne, toho ,že můžu být zde, v malebné krajině Nízkého Jeseníku...
pod.jpg
Po návratu k autu mě překvapilo, že ač poměrně pokročilo dopoledne, ranní daňci za řekou se ještě ozývají. Tak jo, jdem tam. Úzká asfaltka mě provedla malebnou vesničkou až k penzionu u řeky, cestou se mi představila další srna. Rochání sílilo.Přešel jsem Moravici po lávce za penzionem a silničkou se blížil za hlasem.
pod5.jpg
Stál jsem v mezi pod loukou a starým lesem, ze kterého se lopatáč krásně ozýval. V nedaleké vsi ječela cirkulárka, štěkalo pár psů a do toho rochal daněk. Mé napětí vzrostlo. Krajem porostu jsem se loudal blíže ku hlasu. Krátká pauza mezi břízkama snad 100 metrů od rochajícího daňka byla nutností pro uklidnění se a zorientování jak dál. Až se ozve, opatrně popojdu. Mezi břízkami a mladým boučím poletovalo hejnko sýkorek, brhlíci a strakapoud. Pohoda, mám čas, kochal jsem se ptačí drobotinou. Jenže daněk se už neozval! Snad závan větru či nějaký hluk, který jsem nevědomky způsobil anebo jen prostě odtáhl. Mrzelo mě to.Vykročil jsem po ochozu v kraji lesa a rázem koukám na rudou srst ležícího zvířete. Místo setkání s lopatáčem, přišlo nyní setkání se srncem. Ovšem nikterak příjemné....
pod6.jpg
Na podzimním slunci, s parůžky vklíněnými pod starou bukovou větev, ležel zhaslý mladý srnec. Nenašel jsem žádnou stopu po zranění. Škoda ho, nyní si o něj postarají řady mrchožroutů různých velikostí. I o tom je život v divočině.
pod7.jpg
Kousek za zhaslým srncem jsem objevil kotlík - lopatáčovo chladiště. po daňcích však ani vidu.Další setkání se srnčí zvěří bylo už příjemnější. Z vrcholu jedlemi porostlého svahu jsem pozoroval srnče ve sluneční stráni.
pod8.jpg
Jako často v této lokalitě, učaroval mě typ lesa, kterým jsem procházel. Staré jedle, buky a na strmém svahu nad řekou i borovice. Objevil jsem torzo snad staré kamenné rozhledny i vyhlídku nad řekou.
pod9.jpg
pod10.jpg
Před odjezdem jsem ještě navštívil ohradu s jelení zvěří, zajímalo mě, co má na hlaavě jelen, kterého jsem tady vloni dokumentoval. Docela slušné paroží letos nosí.
pod11.jpg
Čtvrteční ráno nebylo mrazivé, což mě trošku zklamalo. Ale téměř jasná obloha držela. Mé kroky vedly rovnou ke včerejšímu říjišti, ovšem druhou stranou. Chtěl jsem k místu přijít s lepším větrem. Nedobré vyhlídky dávalo tušit mé setkání s dřevorubcem, který zrovna pod lesem vybaloval fidlátka. Rychle jsem vyběhl krajem louky nahoru a ocitl se na hřebenu, kam jsem se včera pracně škrábal strmě lesem z druhé strany. Pode mnou, asi tak 150 metrů by mělo být včerejší říjiště, ovšem v okolí bylo ticho. Sešel jsem kousek níž krajem louky a objevil u krajního stromu daňčí kotlík. Dřepnul jsem k němu, pozoroval prostor pod sebou mezi starými jedlemi a toužil slyšet zarochání. Nic, jen z druhé strany se rozječela pila. Bezděky jsem se ohlédl za záda směrem ke zvuku motorovky.A ejhle!
pod14.jpg
Loukou směrem ke mě opatrně kráčel mladý daňčí špičák. No tak aspoň něco, není to sice lopatáč, ale je to DANĚK ! Klečel jsem v daňčím kotli a fotil svého prvního fotitelného daňka :o) Jinochovi jsem se nepozdával a tak raději honem zatáhl do porostu. Chvíli jsem čekal, zda se neobjeví další kusy, ale nic se nedělo, a tak jsem zpátky svou pozornost soustředil dolů mezi jedle. Ticho, klid. Zkusím zpátky a lesem po hřebenu, rozhodl jsem. povstal jsem , kouknu nahoru ....
pod16.jpg
...po horizontu táhne daněk. Taky žádný přeborník v trofeji, ale už lopatáč. Jenže mi nedává šanci, jde rychle přímo do lesa, kde mi mizí. Ani čekání na místě ani nad pasekou kousek v kraji lesa kde se ztratil nepřináší ovoce. Balím, končím, odcházím. Lesem už se ze všech čtyř světových stran hádají motorové pily, která zavyje nejvyšším tónem. To kůrovec, který si v létě užil říji nyní dává tučná sousta ukřičeným pilám a tato situace patrně vadí té říji daňků. Kdoví....
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one