Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Mí dva nejbližší kamarádi ve zbrani, tedy ve fotografování živé přírody, mě každý svým způsobem donutili k dalšímu pokusu o ulovení kamzíků. Venca tím, že v týdnu dovezl z hor skvělou sérii snímků těchto nádherných tvorů, kterou mu upřímně závidím, Honza Mouka zase svou teorií, že teď 100% kamzíky nafotím.
Ráno se vyvíjelo velmi příznivě, za šera u staré cesty na hřeben mi na úseku cca 400m 3 x zapózovala holá jelení zvěř.
v1.jpg
Pro velké šero nebyla tato setkání fotitelná ale to jim neubralo na kráse. Celkem se kolem stezky pohybovalo 9 kusů, potěšilo mě, že každá laň měla kolucha.
v2.jpg
v3.jpg
Po výstupu výš k hřebenům sílil i vítr, točil se jak káča ale převládající směr byl do zad. Vysokou tedy již jistě neuvidím, kamzíkům by to snad vadit nemuselo. Z přehledného místa obhlížím velkou plochu svahů, nic zajímavého nevidím. Vykročím vřesovištěm k úbočí, před nohama vystartuje zajíc a sprintuje přímo do vycházejícího oranžového kotouče zpoza Petráků. No toto!
Jak klamný je lidský zrak poznávám záhy, kdy objevuji ve svahu nade mnou šedého kamzíka, samotářského kozla, již trochu známého z těchto míst. Musel tu být už když jsem se rozhlížel ale zůstal přehlédnut. Daří se mi dostat se nahoru k osamocenému smrčkovému keříku, tam se zabydluji rozhodnut počkat co nejdéle u kozla na nějaké světlo. Zkouším jen jednu sérii "zajišťovacích snímků" na vysoké ISO a dlouhý čas a pak jen pozoruji naprosto klidné zvíře při pastvě. Občas se porozhlédne, strne ale hned zase zaboří svírák do horské trávy. Jedno jeho takové strnutí s pohledem do strany mi pomohlo k obeznání dalšího kusu. Po horizontu šlape kamzice, kus za ní kamzíče a ještě jedno. Díky kozlíku, sám bych si nevšiml!
k3.jpg
Skupinka bez zaastavení schází do údolí. Světlo ještě není dobré, i díky oblačnosti, která přikryla již vyjité slunce, které by i tak na tuto stranu ještě dlouho nedosáhlo a kozel se blíží. Musím fotit, za chvíli bude tak blízko, že mě odhlaí. Činím tak, kamzík po sérii zvujů závěrky okamžitě "bere roha", během pár vteřin mizí hluboko pode mnou. Dobré to je, i kdyby už nic dnes nebylo, toto je fajn.
k.jpg
k2.jpg
Pokračuji vrstevnicí a po chvíli asi 400m před sebou vidím rezavé body ve svahu. Tlupa! Co teď, jak teď? Sestupuji níž mezi hustší smrky a mimo vzájemný dohled a pomalu jdu blíž. Už koukám, kde tlupu uvidím nad sebou, musí být tak 100 m daleko a stále nic. Naráz periferně spatřím kamzíka za hranou pod sebou. Ihned mizí. Tak to se nepovedlo, nadávám si, že jsem tlupu zradil. Posvačím 1. část proviantu a jdu dál, co už. A hele ho, támhle leží kamzík a nahoře se za smrčkem ztratili další dva. Komplikovaně ležmo na boku s využitím různých járků se mi daří dostat nahoru ke smrčkům, odtud zjišťuji, že před sebou mám tu původní tlupu asi kolem 20 ti kusů. kamzík mizející před svačinou dolů patřil asi k té rodince co prošla kolem kozla. Hurá.
k5.jpg
Pořizuji pár snímků, ale jak to bývá u těchto tlup, vždycky nakonec některý kus vetřelce odhalí.
k4.jpg
Mám ale chvíli možnost pozorovat rodinnou pohodu, v tlupě je několik kamzíčat, starých matek i dorostnců. Dokonce vidím i kojení, škoda že skrz vysokou trávu je nefotitelné.
k6.jpg
Nakonec tlupa přeci jen odbíhá ke skalkám: Zůstávám sedět na místě, prohlížím fotky a je mi fajn. Kamzíky stále vidím u skalky, jsou již klidní a zase roztroušení před skalkou, dokonce to vypadá, že jdou obloukem zpět. Klesám po zadku dolů kde je příhodný pásek smrčků, kolem se mi podaří přijít blíž k tlupě, sedám a čekám, teď je zase řada na kamzících aby se pohnuli ke mě.
k14.jpg
Jenže některé kusy začínají zalehávat, tlupa už se neposunuje. Musím já. Daří se mi to až poslednímu smrčku v řadě, dál to nejde.
pták.jpg
Čekám, ale zvěř se pomalu obrací, kusy vstávají a za stálého popastvování se nakonec ztrácí až pod sklakami ve smrčí. Nevadí, strávil jsem s nimi hezkých pár desítek minut. Až do teď to byla jen a jen radost. Patálie ovšem měly záhy přijít.
Usedl jsem k druhému dílu svačiny a vzpoměl si na pípnutíá esemseky. Aha, píše Mouka, odepíšu. V rukavicích se špatně trefuji do dipleje, kleju, zdá se mi, že slyším nějaký výraznější šustot trávy než ten, co má na svědomí vítr. Mrknu pod sebe a tam stojí 4 kamzíčata! Sakra! zahazuji telefon, beru foťák, ale zvěř mizí pode mnou v údolí. Sedám zpět, zvedám telefon a chystám se vyčinit Honzovi, že díky odpovědi na jeho sms jsem prošvihl kamzíky. Sotva začnu, zaslechnu cosi a nede mnou stojí kamzice.
k7.jpg
A vlevo další a tamhle jedna. Nestíhám, kamzíci kolem mě seskakují ze všech stran, uff.
k10.jpg
k11.jpg
k12.jpg
No to je mazec, je to ve fofru, fotím, nadávám ale duše se tetelí radostí. Musela to být druhá tlupa, která šla z vrchu. Paráda.
Zvěř je již v údolí, sedám a chci dopsat esemesku. No jo, ale kde je telefon? Pouzdro nacházím, malou černou krabičku ne a ne najít. 10 minut mi to trvá a až násilně vrácený chladný rozum pomáhá. Zase uff!
k13.jpg
Když kamzíci definitivně opustili scénu a já nalezl mobil, uzrál čas k návratu. Dolů k chodníku se slaním traverzově. Musím přejít maliním a starčekem zarostlou mokřinu ve svahu, takových už jsem tady v horách prošel. Ale dnes to nemá být tak snadné, patálie pokračují. Při jednom došlapu se měkký podmáčený drn zhoupnul, levé noze neposkytl dostatečnou oporu, pravá už nakročovala a tato kombinace zapříčinila to, že se mé tělo počalo kácet doleva proti svahu. Nezadržitělně. K mé smůle na levém rameni nosím foťák. Bezmocně vnímám, jak se sluneční clona tlačí do země, naštěstí měkké a mokré. Projede vrstvou bahna a zarazí se. Rychle "vymlaskávám" objektiv z bahna, kouknu na čočku, je čistá. Zkouším ostřit, cvakne závěrka. Tak snad dobré! A ufff!!!

Snad to byla poslední dnešní patálie, dávám si pozor, rekapituluji cestou k Ovčárně celé dopoledne a jsem rád, za kamzíky i za to, že ty patálie nakonec dopadly dobře. Odjíždím z parkoviště k horní závoře, kde na mě čeká dozorce s kasírtaškou....
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one