Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
tuhoš.jpg
Letošní srnčí říje nezačala vůbec dobře. Počasí nepřálo.Ne že by bylo škaredě, naopak,bylo moc hezky,až zbytečně moc. Tropická vedra, teplé noci. Do 10.srpna jsem měl pocit, že srnci vyhynuli, na polích a loukách se tu a tam objevovaly jen samotné srny . Až od víkendu 10. a 11.8. se to konečně zlomilo....
Náhody nedělního rána
Nedělní ráno bylo to pravé co do počasí. Jemná mlha se povalovala po pastvinách za Véskou, na sebe si člověk musel obléct konečně týdny ladem ležící bundu. Auto jsem tentokrát nechal u hlavní silnice a po panelce se vydal pěšky. Hned po pár krocích se něco hnulo mezi šťovíky v pastvině snad 40 kroků nad panelovou cestou. Srna. Zvolna popocházela sledována krávami z povzdálí a mnou o dost blíže. Světlo ještě nepřálo,slunko se ještě nevyhouplo nad les a tak pár pokusů o snímek byla spíše jen snaha o zahnání abstinenčních příznaků. K mé malé radosti se srnka rozhodla přede mnou zalehnout. Nemínil jsem v přítomnosti ukryté černoočky trávit čas a musel ji tedy zákonitě zvednout. A tady přichází náhoda č.1. Srna prchala podél panelky směrem, kam jsem měl namířeno a její přítomnost neušla mladému šesteráčkovi, který hledal povyražení. Rázem ji doběhl, srna ho však do party nevzala a tak se hošan jal hledat jinde a tím se mi dostal do hledáčku. Světlo stále slabší, před východem ale konečně jsem měl srnce v hledáčku. Pár snímků a už kolem mě přesazuje na další louku a mizí v lesíku. Fajn zážitek.
Pokračoval jsem také hledat, jako právě odběhnuvší srneček. V široké mezi něco zašustilo a na vrchní hranu mezi suché keře vyskočil srnec. Byl blízko, mladý dvouletý vidláček, zapózoval a odskočil. Ale vzápětí jsme se opět sešli na fotogeničtějším místě. Vyšel jsem nad mez a spatřil srnu u balíků seřazených u lesíka a zadek tmavšího kusu mizejícího v mezeře mezi blíky sena. Koukala dolů po mírném svahu odkud se k ní hrnul srnec. Záhy jsem poznal vidláčka z meze. Doběhl na 10 metrů k srně, zastavil se, zavětřil a obloukem ji oběhl. Jistě ucítil jejího milého a dostal strach. To už jsem byl ležmo připraven v bohatě orosené trávě a focení mladíka si velmi užíval. Sluníčko už nasvětlovalo scénu a mladík kolem mě obcházel hezky dlouho. Takže náhoda č.2 - kdybych vidláčka nezvedl z meze a šel jinudy, nedošlo by k této akci.
Třetí náhoda byla o tom, že při návratu k autu jsem potkal u samého výjezdu z panelky na hlavní mladého ročka, kterého bych svém při běžně praktikovaném parkování u panelové cesty těžko nafotil.
A možná ještě jedna náhoda. Večer jsem šel do těchto lovišť znova s úmyslem vyčkat dvojici která se mi ráno ztratila mezi balíky aniž by mi srnec dal šanci poznat ho. Čekal jsem asi hodinu naproti lesíku ale furt mě to táhlo dál, na konec meze nad olšinu. Rozhodl jsem se, že se přemístím s tím, že když do půl hodiny nic neuvidím, vrátím se. Sotva jsem se uhnízdil pod šípkovým keřem, vyšel z protějšího remízu srnec a hlavou se třel o kmen stromku - značil teritorium.Potom vyběhl na louku ovšem slunko už zapadalo, navíc do mračen a dlouhý čas i pomalý AF mi nepomohl. Ba ani mé písknutí, jež na vteřinu mladíka zastavilo nestačilo ke kvalitnímu snímku, i proto, že jsem byl v nepevné poloze na kolenou s vytočeným trupem. A další nepřítel byl větřík, který plnou silou udeřil srnce do větrníku a bylo po všem.
véska1.jpg
říje.jpg
véska2.jpg
veska2.jpg
Zbytečné obavy
Pravidelně srnčí říje prožívám ponejvíce v revíru za městem, tak i letos. Za Kozinec jsem chodíval už v červencových vedrech, viděl na políčku ječmene a pšenice mnoho srn, ovšem srnci jakoby nebyli. Často jsem chodil s psíkem jen tak na "sledovačku" - seděl jsem na žebříku posedu, jezevčice pod žebřem na mikině a sledoval jsem co se v úzkém dlouhém políčku děje. Tak jsem vysledoval, že nejčastější akce se odehrávají na spodní straně u hranice pšenice a pastviny. Naposled jsem pozoroval,to už bylo po kýžené změně počasí, jak šesterák hledá v kraji obilí a přes pastvinu si letí pro výprask 2letý špičák. Starý bard ho prohnal daleko zpět přes ohrady a vrátil se do pšenice. Ovšem za pár minut tam byl mladík opět a situace se opakovala. Tak jsem usoudil, že jediná šance tady uspět bude právě v místech mezi pšenicí a pastvinou.
Daší večer mé kroky vedly kolem ohrady s tím, že si najdu místo u kůlu a tam prostě budu čekat. Ale dnes mě velmi znepokojuje vítr. Fouká nestandardně dolů k lesu, přesně po hranici pole - pastvina. Zabydluji se u sloupku, trhám pár stvolů lebedy, které opírám o dráty jako provizorní kryt ve směru odkud čekám příchod zvěře a doufám ve změnu směru větru. To se však neděje a tak uvažuji o změně stanoviště, ovšem na to už je pozdě. Děj se vůle Hubertova. ..Je mi jasné, že pokud srnec půjde jako posledně, navětří mě a ani o něm nebudu muset vědět. Stále "měřím" vítr, jsem z něho hodně rozmrzelý. Najednou zadrnčí drát ohrady a vlevo ode mne, tedy ze strany odkud jsem přišel a odkud jsem nic nečekal, vyskočilo na vadnoucí pastvinu srnče v patách s mnou očekávaným srncem. Ten brzy zjistil, že to co vyhnal poslepu z obilí není srna a jal se očichávat okolí. Zatímco srnče se již v poklidu pastvilo, šesterák se blížil ke mě, zaregistroval brzy i nemožný křaplák Soňácké závěrky a šel mě najít. Jelikož jsem seděl na turka z levé strany téměř nekrytý, s přibližujícím se srncem jsem zvolna uléhal nazad a snažil se být neviditelný. To se mi nepodařilo a pslední snímky jsem pořizoval v leže na zádech se zvednutou hlavou a hledáčkem asi 20 cm od oka. To se taky projevilo na výsledku. Srnec samosebou odběhl, srnče dělalo, že se ho nic netýká a pastvilo se. Ovšem jen do doby, než se v pastvině z ničeho nic objevil včerejší špičáček a letěl přímo k srnčeti. To zběsile skočilo do pšenice, srnec za ním. To už jsem sledoval ve stoje, jak mladík táhne obilím a zvedá 2 srny kousek nade mnou. Neměl jsem o nich nejmenší tušení. Jednu se okamžitě rozhodne pronásledovat a mizí za horizontem. Sedám zpět, probírám události a vypadám asi spokojeně. Můj plán vyšel, ovšem scéna byla naaranžována jinak. Naštěstí! Za mými zády se ozvalo bouchnutí dveří od auta. Kdosi přijel k remízku. Nad polem se objevuje postava s dalekohledem u očí a kulovnicí na rameni. Po chvíli míří k "mému"posedu. S potutelným úsměvem pod vousy vyklízím loviště....
koz13.jpg
koz10.jpg
koz.jpg
koz11.jpg
koz7.jpg
Letošní říji si užívám vlastně jen týden, ale za tu dobu jsem viděl již mnohé artefakty tohoto úžasného přírodního dění. Bohužel jen zlomek se mi dostal na kartu a z toho zlomku jen zlomek je technicky použitelný.
plán2.jpg
břidla1a.jpg
břidla2.jpg
koz9.jpg
říje2.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one