Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
2říje15.jpg
...a čas běží a já si užívám dál srnčí říje, toho magického období. 2.dekáda srpna bývá ještě velmi živá, potkávám většinou srnčí páry ale tu a tam už i srnu se srnčetem, což je znamení, že tato dáma už nebude mít o parůžkaté hochy zájem. Počasí ovšem nepřeje. Pravda, chladnější počasí mi nevadí,naopak, horka nemusím,ale fotograficky je to bída. Často je oblačno, zataženo, večerní soumrak je dříve než slunce zajde za hřeben Jeseníků díky mrakům, rána jsou také často bez světla. Přesto se dál toulám za rudými krasavci. Zážitky přibývají již pomaleji, fotky taky, kvalita zůstává nevalná. Tak tedy něco ze zážitků....
Hra s nadějným mladíkem
Stojím v kraji remízu a přehlížím velkou louku. Nic. Ráno opět patří k těm, kdy mraky nedovolí slunci osvítit kraj. Udělám krok do louky a ejhle. Přeci něco. V mokré jetelotrávě asi 80m ode mne trčí srnčí hlava. Mladý srnec mě ležmo pozoruje. Vracím se zpět, dřepám do vysoké trávy v kraji remízu. Toto mé počínání srnce zvedne, popochází ke mě, vrací se a pak zase kousek blíž. Není světlo, přesto pořizuji nějaký snímek dvouletého nadějného srnce, který mě již nevidí, přesto o mě ví ale kdo nebo co jsem zač netuší.
2říje10.jpg
Nakonec volně odchází, mizí za horizontem. Jdu krajem louky,mám v úmyslu ji celou obejít podél rozlehlé mokřiny.....
Uplynulo již 40 minut od setkání s mladíkem když se vracím stejnou loukou po široké polňačce. A hele kdo to na mě kouká zalehlý v louce? Jak překonat 70m na otevřené ploše abych se k sympaťákovi dostal? Přikrčím se jdu přímo k němu. Po pár desítkách kroků klekám do jetele, padám na čtyři a dělám, jako že mě srnec nezajímá. "Pastvím se", točím se zleva, zprava a občas se posunu o pár metrů vpřed. Tak se dostávám asi na 50m k srnci, který stojí a kouká a neví.Kdyby mě někdo sledoval, asi by se dobře bavil. Doufal jsem, že zrovna nepojede kolem nějaký rybář. Po polňačce jezdívá k vodě někdy jedno auto za druhým, dnes naštěstí ne. Udělal jsem pár snímků a zvedl se. Srnec zmaten mým chováním neodskočil, zvolna odešel k remízu....
2říje16.jpg
A hlavně nezdary
Tak jako vždy, i tentokrát se mé lovy neobešly bez spousty neúspěchů. Ale to ke každému lovu patří, je to koření, které nás nutí stále ochutnávat - vracet se do revíru za zvěří.

...srna se srncem na louce nad políčkem mě přiměli k opatrnému postupu podél obilí. Nic složitého, zvěř jsem viděl zdaleka za vrcholkem který mě teď kryl. Ovšem to by kraji ječmene nesměla být další srna. Zdržení asi 5ti minut, než odešla dál do pole mohlo být klíčové. Po čtyřech šplhám na kótu, je to dobrý.Srna je velmi blízko,pase se, srnec kousek dál, jak jinak, než ležmo ( je to chlap;o) Už jsem viděl, jak mám v hledáčku silného šesteráka i se srnou, nejlépe při milostném aktu..ale. Srna dlouze jistí někam do pastvin, obrací se a pod úrovní horizontu kluše k políčku, srnec se zvedá a jde za ní v domění milostné hry.Než zmizí v ječmeni, stihnu 2 snímky pomalejšího srnce. Jenže jsem moc předsadil. Místo vysněného snímku mám teď srnce v běhu s uřízlým zadkem :o)
2říje6.jpg
...pod prudkým svahem vidím srnčí pár.Je to hodně daleko,300 metrů? Nikde žádná krytina,využívám ohrady podél níž sestupuji pastvinou za asistence stádečka krav za ohradou. Velmi je mé chování zajímá. Trvá to dlouho ale daří se mi nepozorovaně dojít až ke skupině balíků vonících po senáži. Odtud hodnotím situaci. Srna se paství, srnec nevalné trofeje je zalehlý u ohrady. Jediná možnost je dostat se k prtilehlé ohradě a podél ní blíž ke zvěři. I toto se mi kupodivu daří, teď jsem kryt ohradou a vysokou trávou, která jí obrůstá. Nakukuji za plot, srnec stále leží, srna jde blíž k ohradě, ztrácí se mi. Čekám,jsetli neprojde.Nic, asi zůstala na původní straně. U srnce si všímám zajímavé trofeje - má jen jeden paůžek. Ještě 15,20 kroků a jsem na fotitelné vzdálenosti. Jenže na mé straně ohrady se zvedá srna, probíhá pod dráty a běží k lesíku nad tratí. Srnec také vyskočí, radostně vyplázne jazyk a se supěním vyráží za ní.Až teď jsem si všiml pořádně jeho ozdoby. Je to slaboučký osmeráček, druhý parůžek je vylomený a visí zaschlý a nevytlučený ...o to víc mě mrzí nezdar..
2říje14.jpg
2říje13.jpg
Zmýlená
...večerní pochůzka končí poslední šancí pod velkou loukou pod Kozincem. Nic na ní není.Ale v dáli, pod vodárnou je tečka srnčí zvěře. A míří nahoru, možná ke mě. Jo jasně, srnec. Poklus,brzda, čichání v trávě,rozběh, brzda...ale hlavně, míří přímo ke mě. Světlo zase chybí, přesto se chystám. Už je 70 - 60 -50m..ale nevidím parůžky...jo srnec ! Pěkně mě holka vyškolila :o))
2říje12.jpg
2říje11.jpg
Setkání po roce aneb Karel je furt flegmoš
...ukryt v kraji vrbového ostrůvku pozoruji srnce, jenž vytáhl z lesa na louku. Je daleko ale jde docela přijatelným směrem. A zdá se mi povědomý. Jde klidně,pomalu, není na něm patrná horečka říje. Jen tu a tam přeruší svou línou chůzi a čichne k zemi,občas uškubne lístek. Čtu ho přes objektiv.Jo, je to on, můj známý z loňska, Karel. Zavalitá postava, silný krk, slabší paroží a typická "krátká" hlava, což je jen optický dojem díky masivnímu krku a podbradku. Vloni jsem ho potkal párkrát právě na této louce, přesně v místě kde stojím byl on, tam kde je nyní on, byl jsem přibližně já. Je hlavní postavou v mém loňském článku "Na lukách po říji". Srnec ovšem kráčí příliš daleko. Spekuluji jak na něj, nikde žádný kryt, jen asi 30 metrů ode mě jakási terénní hrana a na ní jakýsi širokolistý plevel. Čekám až se mi Karel ztratí částečně za hranou a nastupuji.Buď anebo. Zpočátku přikrčen,potom po čtyřech a ve finále plazením se dostávám k rostlině, která mě snad částečně ukryje. Ono se to nezdá, ale často takové přibližování se ke zvěři stojí dost fyzické námahy a ve svém věku už si tyto akce docela rozmýšlím;o)
Teď už v leže na promočené jetelotrávě sleduji lážo-plážo couračku srnce. Jsem blíž ale pořád to není ono.
2říje8.jpg
Navíc směr jeho ploužení se nemění, je mi jasné, že má namířeno k mokřině. Nahmatávám vábničku, vydýchávám. Dvojí písknutí nestojí panu srnci ani za zvednutí hlavy! Je hluchý či co? Teď se mi vybavuje, že podobně se choval i vloni. Zkouším ještě jednou písknout, marně. Tak co teď, jak ho natočit ke mě. V záloze mám ještě jeden fígl. Prudké zatřepání listem šťovíku či čeho je účinnější vábničky...
2říje17.jpg
..pak už to jde ráz naráz, zkušený Karel si jde pro vítr
2říje.jpg
..a s hlasitým nadáváním mizí v mokřině
2říje7.jpg
Mlžné loučení
Nedělní ráno 14.8. bylo posledním ránem, kdy jsem mohl zkusit štěstí v říji na území okolo Kozince. Říje končí, ráno se sem už v říji nedostanu tak si to chci užít. Ale ouha, ráno je mlha hustá tak, že by se dala krájet...slunce se snaží ale nedaří se...
Siluetu srnce, jež se mi zčistajasna zjevila mezi remízky u polní cesty musím ostřit ručně, autoostření v husté mlze nemá šanci.
2říje3.jpg
Občas mlha zřídla, to v okamžiku, kdy jsem našel srnčí pár zalehlý v pastvině pod vrcholem nad Obornou. Ani 15ti minutové čekání na nějakou akci však nepřineslo efekt, v trávě to leželo a leželo, kdyby srnec občas nepohnul hlavou asi bych usnul. Jak jinak, akce přišla v ten nejnevhodnější okamžik. Mlha se opět natáhla z údolí až nahoru a zrovinka v tu dobu si vybral traktorista k objíždění pastvin. Zvuk motoru v husté mlze působil zajímavě, netušil jsem kde se stroj vlastně pohybuje. Podobně na tom byla asi i zvěř. neustálé otáčení hlav tomu nasvědčovalo. Pro jistotu se srna zvedla a namířila si to k ohradě. Její parťák to postřehl později a bral její zvednutí jako výzvu ke hře. Vyletěl z pažitu a třemi skoky ji dohnal.
2říje2.jpg
Pak jsem již jen v roli pozorovatele sledoval jejich dovádění v mlze za ohradou, než se v divoké náháňce vzdálili za horizont...
Jako mávnutím kouzelného proutku mlhu odvál vítr a kraj zalilo ranní slunce....

Tímto pro mě srnčí říje 2011 skončila, tedy tak nějak oficiálně, nějaký zážitek ze "setrvačníkové říje" snad ještě bude, uvidíme ;o)
2říje18.jpg
2říje4.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one