Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Předvánoční frmol vyvrcholil večer před Štědrým dnem, na nebi se objevilo pár hvězd a já vědom si toho, že zítra už mě doma bude třeba jen na pár maličkostí, uléhal s vidinou kousku rána prožitého v lesích. Po budíčku a kávě mě příjemně naladil i pohled z okna na zamrzlé auto a jinovatku kolem. A v lese to bylo mnohem hezčí! Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré a naopak. To naopak platilo pro dnešní ráno. Oku lahodící námraza, která simulovala tolik žádaný sníh patřící k Vánocům, dělala neplechu při šoulání po lesní cestě. Nebýt hlasitého křupání, jistě bych se s Ketynou v patách dostal k mufloní tlupě o kus blíž. Ale i tak v mém nitru panovala spokojenost, taková sváteční, zkrátka stačila mi radost ze setkání se zvěří.
1.jpg
I další setkání, tentokráte se srnčí zvěří bylo ve stejném duchu. Hluk působený křupáním námraz nedovolil dostat se ke zvěři na dobrou vzdálenost. Zajímavé bylo, že jak mufloni tak i srna na cestě a posléze další srna v průseku, ač o nás věděli, nedali se na bezhlavý útěk, jen si hlídali jakousi přijatelnou vzdálenost. Že by tohle chování nějak souviselo se sváteční pohodou v revíru, kterou si zvěř vetřelcem nenechala kazit?
2.jpg
Dokonce ani Ketyna, ač prapůvodem lovecké plemeno, nenechávala se strhnout pachy ani pohledem na zvěř a zůstávala v mé blízkosti.
4.jpg
3.jpg
Po poledni, po pár nezbytných činnostech k hladkému průběhu večera u jedličky, přihodil jsem do báglu slunečnicová semínka, a pár dobrot pro ptáky a vyrazil k bunkru na kopec za městem. Poseděl, spíše proklečel jsem v krytu asi hodinu a půl při slunečném počasí. Do hledáčku se mi občas vešel nějaký ten příslušník ptačí drobotiny, hlavně pan domácí - brhlík tam byl každou chvíli.
5.jpg
Krom něj na slunečnici létaly jen koňadry a uhelníček, asi dvakrát se otočila modřinka.
6.jpg
Větší výčet ptačích druhů chybí. Na tomto místě mívám kryt již asi 5.rokem a každou zimu pozoruji úbytek ptáků. Kdysi byl les plný babek, v podstatě na krmítko lítala jedna za druhou, občas se ukázala parukářka a sojky se střídaly jako na běžícím pásu. Teď jsem zaslechl jednu kdesi pode mnou pod kopcem v lese. Za těch pár let ubylo díky kůrovci hodně stromů v malém příměstském lesíku, s nimi i podrost tvořený bezem, hlohem, šípky a jinými keři, neboť tyto zavazely lesní technice při vyvážení kmenů. Stěna lesa, kde mám kryt, byla kompaktní díky linii právě bezů a šípků, dnes je problém najít místo kam kryt umístit aby vypadal přirozeně.
7.jpg
Nerozbalený dárek
Jak tak přemýšlím o zdejší lokalitě, zaslechnu máchnutí letek většího ptáka, než je brhlík. Aha, sojka si jde pro něco do zobáku. Slyšel jsem ji před chvílí zakřičet a teď si hraje na káně svým písknutím. A už periferně vidím stín padající ze smrku vedle krytu. Plachtí nad loukou, kam sedne? Hm, kus mimo újeď a není to sojka, je to velké káně! Dravec sedí asi 8m bokem od návnady a rozhlíží se po okolí.Sedím, sleduji kdy se pták odkloní pohledem a pomalu potáčím objektiv přesně na návnadu. Káně se mírným máchnutím křídel nadzvedne a kopírujíc terén přeplachtí přes újeď a sedá snad metr za pařízek s krmítkem. Mám ho na 5 metrů a nemůžu nic dělat! Doufám, že další roztažení letek znamená přelet k návnadě. Tak ne, rogalo se vytáčí vzhůru a mizí za rohem lesa. Škoda, mohl to být hezký dáreček ještě před Štědrým večerem....
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one