Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Pršelo. V noci i ráno. Při práci mi to až tak nevadilo,dokonce mě trochu zlobilo,že přestává a vykukuje slunko. Dodělal jsem co třeba v jedné části revíru a po poledni se přesunul do dalšího úseku, mě nejmilejšího. Cestou z bodu A do bodu B se opět slušně rozpršelo. Auto jsem nechal na rozbité cestě pod lesem, vzal potřebné propriety a vyrazil do mokrého lesa. Foťák tentokrát zůstal v suchu v kufru. Jednak v ruksaku pro něj nebylo místo a pak - co bych asi fotil po poledni v dešti...
Při obchůzce starým porostem mi bezděky skočila do hlavy slova kameramana a kamaráda Jirky Vlčka " nejlepší pobyt v přírodě je když prší, zvěř je aktivní i ve dne a dá se toho spoustu zažít"..Mávl jsem nad tím pomyslně rukou a značně promáčen rázoval loukou pod lesem k dalšímu cíli. Nechtělo se mi trmácet blátivými lesními cestami,jež stejně vedou všelijakými oklikami, proto jsem zvolil chůzi po polňačce. Blížil jsem se k mezi za níž už měl být další cíl. Ale nedošel jsem....tedy ne hned.
Jsem navyklý stále pozorovat okolí a proto mému zraku neunikly tmavé siluety v kraji louky u olšiny pod mezemi. První dojem byl takový zvláštní. Hýbe se to ale srnčí to není.Je to hnědé..no jo,divočáci! Opatrně jsem se přikradl k mezi a z asi 100metrové vzdálenosti si ověřil,že je to tak. V 13.30 jsou na louce prasata! Vypadá to na lončáky. Ale najednou se objevil i velký černý kus. Kňour? Bachyně? Sakra,to by stálo za pokus.Ale co dělat,foťák leží v kufru... Shodil jsem batoh a Jozka Pribilinec by mi mohl závidět. K autu asi 500 metrů mírně z kopce, zpátky do vrchu a s myšlenkami, zda divočáci zůstali. Vydýchával jsem,zvolnil krok a opatrně se blížil k mezi.Nic nevidím. Mezi mezí a krajem olší je ještě malý remíz, zatím bez listí průhledný mírně zvrchu. A přes mezery mezi stromy jsem zaregistroval pohyb. Dobrý. Zpod bundy vytahuji foťák a pořizuji "zajišťovací snímek" jak říká kamarád Honza M. Přístroj je okamžitě mokrý. Hned přichází 2 roky stará zkušenost s promočením a zničením první digizrcadlovky. Ale jdu do toho, mám to nejobyčejnější a nejlevnější co šlo sehnat a divočáky za světla,i když ne bůhvíjakého, nepotkám každý den. Jdu blíž.Do noty mi hraje vítr i šumící déšť. Vím že prasata špatně vidí, lépe slyší ale skvěle cítí. Můj cíl je kraj remízku. Vidím, že lončáci jsou asi 3 a střídavě se objevují na louce a mizí v olšině.Bachyně je pořádná matrona a má selata v pyžamu, když se některý lončák k nim přiblíží, hned vystartuje a prožene ho....
prase1.jpg
Poměrně snadno se mi daří dostat se k remízu ( na fotce to oranžové jsem já;o). Pozoruji a fotím jak se dá. Provazy vody občas brání v ostření. Bachyně vyryje kus půdy a do kotlíku se nahrnou selata. Máma odejde, vyryje další, selata se přemístí. Úžasný zážitek. Tuším, že fotky nic extra nebudou,ale karta se plní..
prase.jpg
I lončáci se opět vyrojili z olšiny a udržují si od bychyně - loňské mámy - značný odstup.
prase6.jpg
Velikostní rozdíl je opravdu obrovský, bohužel nebylo mi dopřáno toto zdokumentovat. Když stará stála zpředu,nezdála se tak mohutná..
prase4.jpg
..ale jakmile se otočila bokem,byl z ní řádný kolos..
prase5.jpg
Rodinka mi předvedla i pohodovou scénu. Máma sebou buchla a selata se o překot hrnula ke strukům, nejkratší cestou,tedy i přes mámu :o)
prase7.jpg
Při této situaci jsem si pohrával s myšlenkou vejít do louky a dostat se ještě blíž.Ovšem vzpomínka na bleskové starty bychyně při odhánění lončáků mě přiměla držet se poblíž mladých olší. Další skvělou podívanou byla sprcha. Bachyně otřepala vodu z dlouhých stětin a tím pořádně osprchovala už tak zmoklá selata...
prase2.jpg
Za stálého přerývání se rodinka dostala k výběžku u houští a tam mi zmizela. Ještě jsem chvíli "pásl"lončáky v kraji olší a když odešli a zdálo se mi že v porostu vidím mizet i selata, šel jsem i já. Chtěl jsem si cestu zkrátit kolem onoho výběžku. Když jsem byl asi 10 kroků od kraje,ozvalo se odtud výhružné hluboké "mrrum". Už jsem nečekal a mizel k lesu...
PS : foťák to přežil;o)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one