Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Úterní sváteční den jsem využil k výletu ke Kružberku, pokusit si zažít nějké fragmenty z daňčí říje. Cestou mě těšila námraza na loukách i trochu trápila občasná mlha. Ještě před příjezdem na místo vidím z auta, že po krajnici kráčí nějaké zvíře. Že by daněla? A opravdu, snad 50 m před autem zaběhly do pásu nad příkopem hned tři dámy. Pěkně to začíná. Zpomalil jsem a vythoval pro jistotu foťák z batohu. Oči jsem si mohl vykoukat, ale na poli za příkopem bylo pusto. Tak nic, kdoví kam se propadly. Naučený pohled do zpětného zrcátka...sakryš, zase je jedna na silnici. Řadím zpátečku, daněla opět hupsla nad cestu, vyskakuji z vozu a vidím teď už v poli trojici zahalenou v mlze...
d.jpg
Za pár chvil již parkuji tam kde vždy, otevírám dveře a nalévám kávu z termosky. U toho dumám, kterým směrem vyrazím do mrazivého rána. Slunko se zrovna prodírá mlhou nad protější lesík a záhy mám odpověď na otázku kudy a kam. Z lesíku pod matným kotoučem rochá daněk. Paráda! Jenže co teď? Jak se tam dostat? Musím rovnou přes louku. Jdu. Daňčí rochání v mrazivém ránu v plazivé mlze má naprosto skvělou atmosféru. Tuším sice, že se k šéfovi harému těžko dostanu ale proč to nezkusit. V dáli pod lesem vidím v koutě lesa tři pobíhající kusy holé, daněk rochá v porostu. Námraza pod nohama šustí jako mikroténové pytlíky, těžko dojdu nevšimnut. Chvíli čekám a kochám se atmoškou i líbivým hlasem daňka.
d7.jpg
Soustředím se teď na děj pod lesíkem asi 300 m vzdáleném přes hledáček foťáku. Daněly pobíhají jako potrefené, rázem mizí v lese. Hledáček jde od oka a uvolněný zrak periferně zachytí pohyb vlevo v louce. No toto, jak jsem ho mohl přehlédnout!
d1a.jpg
Mladý daněk pádí loukou směrem k mému autu. Vychutnávám si s úsměvem jeho komický běh při kterém se odráží snad všemi čtyřmi najednou. Za pár vteřin zmizí u silnice. Zmizely i danělky pod lesem a ztichl i patriarcha. Asi již o mě vědí a kdoví, kde jim je konec. Podešel jsem tedy pod lesíkem po luční cestě a vyšel na horizont. Rázem jsem se ocitl u polí s kazatelnami, což mě trochu znepokojilo. Chvíle čekání u stromu neuškodí. A bylo co pozorovat. Z pravé strany z lesa vyběhla daněla v patách s daňčetem. Na sluníčku v jinovatce to byl pěkný pohled.
d4.jpg
Mrzelo mě jen to, že oba kusy měly velký rozestup a něšlo je spolu vměstnat do záběru. Na horizontu vlevo u stohu se objevila tlupička srnčího, poklusem míjela stoh a občas se při zastávce ohlížela za sebe. Po chvilce se za nimi objevila samotná daněla. Také se otáčela dozadu, pak nabrala rychlost a dohnala srnčí partu, společně zmizeli za horizontem. Pod kopcem se objevil pes, za ním druhý a za nimi nějaký strejda. Tak proto ten úprk.
Vrátil jsem se k autu a přešel přes silnici do lesního komplexu, který se mi tak líbí svou pestrostí a barevností - smrky, buky, jedle, paseky zarostlé až po ramena a v nich chodníčky od zvěře. Bylo tu ale ticho! Po chodníčcích jsem se dostal až k hřebenu kopce s úmyslem počkat zde hodinku, zda se nějaká zvěř neobjeví. Nebylo mi přáno, rázem se nechal slyšet daněk opět z místa ranního rochání. Sešel jsem tedy trochu krkolomě pasekou k silnici a po listím silnou vrstvou posetou lesní cestou se jal šoulat ke zvěři. Postupně bylo jasné, že daněk rochá přesně tam kde před hodinou. Zkušenosti z lovů daňčí zvěře mi velmi chybí, tohle byl důsledek. Když se konečně cestička listím změnila v tišší travnatou, za zatáčkou pod pasekou se zčistajasna střetl můj pohled s pohledem daňčím. Mladík s podivným parožím stál v koleji travnaté svážnice a čekal co se z toho šustivého hluku vyklube. Stihl jsem sice hodit hledáček k oku ale správnému zaostření na hlavu bránila větev přede mnou. Rychle jsem tedy zaostřil na kontrastní zadek a doufal, že to vyjde. Nevyšlo. Mladík po prvním cvaknutí zabral a prchal. Na nápravu nebyl čas.
d2.jpg
Samozřejmě hlavní daněk, od něhož jsem mohl být snad 150 m přestal rochat a já tudíž nevěděl, kam se soustředit. Prošel jsem tedy pod pasekou směrem dolů k možnému říjišti. Opodál byla paseka další, z jejího svahu mě již pozorovala daněla, opodál i daňče.
d3.jpg
d9.jpg
Samozřejmě se nenechala zvěř dlouho okukovat a zmizela v porostu. Předpokládal jsem, že vše co v dané lokalitě bylo už je zrazeno, odešel jsem k autu. Ještě jsem chvíli okukoval v ohradě jelení zvěř, pak už šup do auta a ...z lesíka se ozvalo zvučné rochání daňka....
Tak snad příště!
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one