Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Je 28.9., den Sv.Václava, dle tradic myslivců má vrcholit jelení říje. I já tedy vyrazil do kopců. Nedonesl jsem domů jedinou fotku ale mohu říci, že dnes mi tedy hory nadělily zážitek, který mi zůstane v hlavě navždy....

Krvavý měsíc mě vyprovázel za hluboké tmy z města a za 20 minut už mě vítaly hvězdy o 500 výškových metrů blíže k zemi. Čekala mě zpočátku pohodová chůze po zpevněné lesní cestě, potom ale drsné stoupání v kamenité úžlabině. Na to jsem se fakt netěšil. Proto jsem si síly a čas rozvrhl tak, abych byl v úvoze ještě za tmy a do toho děsného půlhodinového stoupání mohl jít opravdu jen co noha nohu mine. Trochu pofukovalo, dokonce se cestou i ty hvězdy občas ztratily v nějaké oblačnosti. Tělesná teplota s nadmořskými metry přibývala, tohle stoupání je fakt za trest. Nejen že je opravdu prudké ale chůze po vratkých kamenech je druhé peklo. Konečně se ta kamenná hrůza mění v měkký chodník v trávě a i prudkost stoupání klesá. Rozednívá se a konečně poprvé zaslechnu jelení troubení. Nese se z údolí nad potokem, to mě moc nepomůže, potřeboval bych slyšet jelena zhora. Měkkou pohodlnou stezkou se dostávám na vrstevnici krásného horského lesa. Už je vidět docela dobře, což mi dokazuje kus vysoké zvěře lámající v lese. Škoda, ale nevadí, protože konečně slyším to co jsem chtěl. Jelen. Hluboký hlas se ke mě nese ze svahu, je tedy nahoře. Ale zrada, vítr je potvora točivá a co hůř, plazí se nejčastěji z údolí k vrcholu. To mi nemůže projít, sakra, co teď. Jelen mě láká svým drsným zpěvem, neodolám. Najdu si v porostu cestu nejmenšího odporu a krok za krokem šplhám prudkým svahem mezi stromy výš. Citelné závany větru mi drásají nervy, to nedopadne dobře! 60 m před sebou vidím větší světlinu v ještě dost prudkém svahu, záhy slyším zalámání a ve spodním kraji oka poznávám prchajícího jelena. Paroží slabé ale korunové, kdoví, zda to byl trubač. Sedám pod smrk, osvěžuji se čajem a svačinou, čekám na zatroubení. Nic. Jasně, jelen je zrazen, je konec dnešním snahám. Tolik potu a námahy mě to stálo a vše je ve vteřině vniveč. Smířen s osudem po chvíli vystoupám k hranici lesa kde po světlinkách vítr prohání řídkou mlhu. Třeba tu ještě na nějakou zvěř narazím. Pode mnou zatroubí jelen, ha, trubač z údolí. Ale zdá se, že musel vyjít výš, tady bych ho takhle dobře neslyšel, kdyby zůstal u potoka. Ale co to, snad 150m přede mnou mu odpověděl "basák", známý hlas z nedávna. To je ono, zamrazí mě, jdu tím směrem, vítr už teď nezradí.....

Ranní slunko se snaží prokousat řídkou mlhu, vítr vanoucí z údolí uhlazuje klasy horských trav nad lesní hranicí. Křaplavé troubení jelena z údolí se nese lesem, hluboké basové kousek pode mnou, snad 80 - 60 m? Uff. Vidím kymácjící se větve smrčku v jednom z četných ostrůvků, slyším kroky a šustění větviček na těle zvěře, zmrazí mě hluboké zaburácení jeleního krále. Přimrazen v podřepu v borůvčí sleduji tělo bez hlavy a krku, které se ztrácí ve smrčí. Ted zatroubil spodní jelen, teda, to je taky hodně blízko! A naráz to přišlo. Asi 5ti vteřinová scéna na kterou nezapomenu. Nejprve z ticha hlučné zalámání ve smrkovém ostrůvku, ze kterého se zčistajasna vylomí laň v patách s krásným jelenem a letí přímo, ale přímo na mě! A 10 metrů za jelenem letí další jelen, mohutnější v paroží! Už už vidím, že laň do mě vrazí, ani se nesnažím hledáček házet k oku a jen doufám, poprvé v životě, že si mě zvěř všimne. 12metrů ! ( posléze jsem si to odkrokoval) přede mnou laň uhýbá doleva, první jelen nestihl zareagovat ne její kličku a zlomí se ještě o něco blíž mně! Ufffff. Druhý jelen si mě všiml dříve a odskakuje na druhou stranu asi 20 m přede mnou. Otáčím hlavu a ještě spatřím laň nade mnou jak probíhá okolo mě a mizí ve smrčcích. Naráz je ticho. Slyšet je jen vítr a tlukot mého srdečního svalu. Stojím snad minutu jako přimražený, nevěřím co se stalo. Pak honem vybíhám výš na planinu, zda nezahlédnu zvěř někde v pohybu. Nic, navíc vítr přihnal zase cár mlhy. Zklamaně házím popruh fotoaparátu na rameno a chystám se opustit bojiště. Kouknu ještě do míst, kde se ztratila zvěř a nevěřím očím! Na 40 m přede mnou stojí v mlze jelen na otevřené pláni ve žlutém moři horské trávy. Je to první pronásledovatel laně, to hned poznávám. Hroty paroží svítí v mlze jako svíce usazené v tmavém dřevěném svícnu. Zvedám foťák a nevěřím, že jelen vydrží. Ale jo, mám ho v hledáčku! Jo! Zmáčknu spoušť... a nic. Neostří, nefotí, v hledáčku se objeví "bussy". To snad ne!!!! Foťák nečinností usnul a teď mu trvalo než se probral. Trvalo to sice jen asi 2 vteřiny, ale to stačilo, aby jelen ladným skokem zmizel v ostrůvku vrcholovývh smrčků. proflákl jsem tedy ojedinělou možnost získat vytoužený snímek jesenického jelena v říji.
Rozhlížím se kolem po smrkových ostrůvcích, ale žádný strom není tak pevný abych na něj mohl pověsit popruh od foťáku a strčit do něj svou hlavu:o) Zalézám tedy pod spodní větve jednoho z nich, píšu kamarádům esemesku a kouřím. Periferně přes větve vidím pohyb vlevo, tedy opět na oné planině.Mladý jelen, osmerák, lehkým poklusem mizí za horizontem. Já se na to vys...!!!
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3594"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one