Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
já.jpg
Jo, volání hor. Toto volání slýchám už od června, kdy jsme tam byl naposledy s kamarádem Honzou a zrovna jsme trefili psí počasí. Od té doby se mi nedaří do kopců dostat z různých důvodů.
Nedávno šel v ČT pořad Nedej se s tématikou jesenického kamzíka. Vystoupili v něm, kromě kamzíků i lidé, kterých si velmi vážím, třeba Jirka Pecháček , Peťa Šaj a jiní, znova jsem si připoměl krásné záběry kamzíků z dílny paní Hamerské a to byl ten start v mé hlavě. Musím nahoru, za kamzíky. Předpověď slibovala nejlepší čas na středu. Jasno, mrazíky, ideál i pro právě probíhající jelení říji. Jo, jelení říje. To je taky téma jako zvon ;o) Ale to teď dáme stranou. Dlouhé roky jsme do hor jezdil na jelení říji a kamzíky jsem bral jako bonus, teď je to naopak.Jedu za kamzíky a v koutku hřeju naději na setkání s vysokou. Za leta zkušeností už vím, že skloubit oba zájmy je těžké.
Nečekané setkání
...na rozcestí nad Ovčárnou jsem krátce zaváhal. Je tma, do svítání dost času, jelení troubení mě nikam nesvádí, jdu na hřeben! Po pár stovkách kroků v místech kde se kamenitý chodník trochu rovná po vrstevnici se mi zazdálo, že před sebou vidím světýlko. Jasně, modré, bliklo to znova. Zvolna se přibližuji a záhy vidím siluety ve tmě. Rozlišuji stativ, ha, fotografové. Po pár dalších metrech se první postava otočí na mě a jasně vidím myslivecký klobouk a pod ním rockové háro. Kurdec šak je to Venca! A ten u stativu s čelovkou Radim! No to je náhoda.Bylo jasné, že z osamělého lovu bude lov společný. Kluky taky vytáhlo počasí na poslechy a na kamzíky. Radim byl přesvědčen o tom, že náhodné naše setkání není. Až po chvíli, kdy jsme si ujasnili, že jeho noční včerejší vzkaz v poště na nějakém fotoserveru jsem nečetl, pochopil, že opravdu o náhodu jde.
Tak jsme ve třech vyrazili k hřebenu hor. Občas v dáli broukl jelen, my taky něco broukli a už jsme byli na Vysoké holi. Tam naše foťáky zkoušely zvěčnit svítání, jen Vaškovi se nechtělo dlouze hrabat v batohu a přehazovat objektiv.Vystačil si zatím s dalekohledem;o)
hory2.jpg
Prohlédli jsme kousek terénu pod hřebenem ale nic se nikde nehnulo.
kluci.jpg
Slunko už začalo olizovat stráně na západní straně, bylo na čase najít kamzíky.
kluci2.jpg
A kupodivu to ani dlouho netrvalo a zahlédli jsme v dáli roztroušenou skupinu těchto krasavců v nivě kousek od stezky.
k.jpg
Čekané ale radostné setkání
Tak se započal náš lov na kamzíky. Nebylo to vůbec jednoduché, bylo třeba vymyslet strategii. Toho se zkušeně ujal Venca. Není jednoduché postupovat za zvěří ve třech, obzvlášť v terénu, kde má zvěř přehled a je v tlupě, která je roztahaná na velké ploše. Nicméně se nám podařilo ke kamzíkům dostat na jakoui slušnou vzdálenost. Nebylo to ještě na dobré focení ale byli jsme tam. Nějakou dobu se znás stali pozorovatelé, sluníčko stoupalo a osvětlovalo i nižší plochy a k tomu nám velmi dobře troubil i jelen kdesi na údolím.
k1a.jpg
V okamžiku, kdy se zdálo, že kamzíci postupně odešli za horizont nastal čas k dalšímu posunu. Podařilo se, byli jsme zase o chlup blíž. A jelen stále troubil!
web1.jpg
Celá tlupa. složená z kamzic, kamzíčat, mladé zvěře ale i z dospělého kozla se chovala přirozeně, pastvila se, pobíhala, přesunovala se kolem ostrůvků smrčků, prolézala jimi a dokonce jsme byli i svědky mateřského krmení. Bohužel se odehrálo daleko a jako naschvál, jakoby kamzice zavelela jednomu dorostenci, stoupl si před ně. Po celou dobu tohoto aktu nás kamzice nespusila z očí a legrační bylo, že kamzíče velikosti asi 2/3 dospělého, skoro zadní část matky nadzvedlo, jak se dobývalo k vemínku.
Kamzíci o nás věděli, stačilo jim však, že vždy jeden kus z tlupy nás sledoval a ostatní byli v klidu.
koj.jpg
Čas ubíhal rychle ve společnosti těchto sympaťáků, dokonce stále troubil jelen, už níž v údolí. To bylo něco na Radima! V hlavě mu šrotovalo jak na něj, kde je, zda jít za ním. My s Vaškem jsme mu ale v tomto oporou nebyli:o) Jsme u kamzíků, tak toho využijme. Karty se plnily, ráno pokročilo.
k3.jpg
k7.jpg
Když se tlupa postupně poztrácela za horizontem ve strmějším a zarostlejším svahu, bylo hotovo. Doploužili jsme se k Ovčárně, občerstvili se před Sabinkou, řekli si co jsme nestihli a hurá domů.
Bylo to parádní ráno prožité ve společnosti krásných divokých tvorů, v krásné scenérii Jeseníků, s dobrými kamarády....co víc si přát?
k9.jpg
k11.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one