Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
vh1.jpg
Uplynulo jen pár dní od parádního setkání s kamarády a kamzíky v horách a už mé vozízko opět hekalo do koce k Ovčárně. Tentokrát bylo na čase splnit letní slib nejmladším synkům. Šlo o noc na nějaké turistické chatě, nejlépe tam, kde je ping-pongový stůl. V létě to nevyšlo, tak jsme vyrazili nyní. Cestou jsme udělali krátkou zastávku u kamráda Oty v K.Studánce, kde jsem vyfasoval něco nových knih, nedávno vyjitého titulu a za pár minut už kluci letěli do klubovny v chatě obhlídnout funkčnost stolu na pinec. Uf, je to dobré. Po hodince a půl sportu bylo na čase vyrazit na procházku. Počasí se zdálo dobré, polojasné, ovšem s přibývajícími metry výšky k Petrákům sílil vítr. Jak byli hošánci rádi, že jsem i přes protesty nacpal do batohu bundičky;o) Prošli jsme kolem hlídkujících ochranářů a se zastávkou u torza bunkru a staré stavby se u boudy na Vyské holi otočili.
vh2.jpg
Cestou zpět jsem se jim pokoušel vypravovat nějakou tu zajímavost o zdejším kraji ale jeich předpubertální otázky mě brzo vyřadily z provozu.
vh3.jpg
Můj hlavní clí je teprve přede mnou, nač se nechat rozhodit dvojící potrefenců;o) Tím cílem je ranní svatováclavská šoulačka. Kluci budou dlouho drtit noťas a čumět na bednu a to pak dokáží i ráno dlouho ležet v pelechu, čehož hodlám využít.
Svatováclavské ráno
Sváteční ráno bylo parádní, přesně jak má být. Jasno, jinovatka, klidno. Ale jeleni se nějak nenechali rozvášnit tímto stylovým počasím a trvalo dlouho, až do rozednění, než jsem slyšel jednoho z nich. A zdálo se, že to není až tak daleko a dokonce z míst kam mířím. Další jelen se slabě ozýval kdesi v údolí, ale tento byl nahoře! Už jsem pod ním snad 200,300 metrů. Ujdu ještě kousek a netrpělivě se snažím vyhlédnout do nivy nad sebou kam z chodníku nevidím. A sakra! Snad 60 m přede mnou je jelen. Mladý krejčík si mě všiml, zarazil se a vteřinu si mě prohlížel. V tom jsem zaslechl z míst nad jelínkem líné zamručení. Tím se mi odhalil i druhý jelen, hlavní. Vše trvalo jen pár vteřin, musel jsem dolů na kolena a rychle vylovit foťák z batohu. Při dalším opatrném nadzvednutí už ministrant prchal dolů svahem a jinou zvěř jsem neviděl. Ale naštěstí se opět ozval hlavní jelen, víc vpravo. Chtěl jsem rychle vyrazit ale raději jsem se i rychle zklidnil a zkusil uvažovat. Cesta se ztáčí doleva a stoupá, mám šanci když půjdu po ní. Kroky sice tlumila měkká tráva ale námraza zrazovala. Opět krátké zatroubení, je to už skoro na mé úrovni. Pokouším se kryt smrkem u cesty povylézt nad hranu chodníku.
No jo, laň, už o mě ví. Naštěstí si není jistá, dává trošičku času. A vidím i jelena, je nad holou a jde směrem k ní. Laň stojí jako socha, snažím se ostřit do míst kde je a kde tuším i projde jelen. Všude větve, špičky smrčků, laň stojí v mezeře mezi ostrůvky stromků. Koutkem oka vidím siluetu jelena jak táhne za smrčky, proti obloze. Už je v hledáčku, ale nezastavuje, střílím s tím, že mám zaostřeno na smrček a doufám bude v hloubce ostrosti. Vše trvá ani ne vteřinu, jelen "projde hledáčkem" a mizí za hranou, laň a další kusy holé také. Je po všem.Stihl jsem si všimnout, že trofej byla slabší ale atraktivní z pohledu lovce.
Scházím níž na chodník, jelení troubení i v údolí utichá, je 8 hodin a ticho. Přemisťuji se do míst kde by se ve svahu nad údolím mohli pohybovat lesní kamzíci, cestou odskauje samotný kus vysoké ale kamzíky ne a ne najít. Až při pokusu o šoulačku vrstevnicí ve strmém úbočí vidím daleko před sebou dva mladíky jak sprintují svahem dolů, pak dělají vlevo vbok a asi 50 m pode mnou probíhají v divokém závodě. Hodím snímek s vědomím, že s dlouhou expozicí nepořídím.
vh4.jpg
Je čas vrátit se za darebáky na chatu, kontroluji mobilem zda jsou v pořádku a pouštím se do posledního stoupáku k silnici.
Bylo to pěkné i když trochu rychlé svatováclavské ráno, na jeho připomínku budu mít nepodařený snímek desateráka, řekněme Václava;o)
jelen.jpg
PS: po prozkoumání jiné fotky jelena Vaška se mu tímto omlouvám za to, že jsem ho nazval desaterákem. Při jiném úhlu pohledu je patrné, že je čtrnácterákem;o)
14.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one