Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Týden se chýlil ke konci tak jako říje. S Honzou alias Moukou vznikla v týdnu domluva, že podnikneme poslední pokus s vysokou a kamzíky. Za černé tmy zvoní budík a já ještě v teple pelechu poslouchám, jak tu a tam projíždějícímu autu pod okny "čvachtají nohy". Snad neprší! Pohled ven je na nas...í. Mokro, mlžno, mrholí. Esemska od Honzy ale říká, že je na cestě. Nebýt naší domluvy, zalezu zpět do peřin. Tak tedy za pár desítek minut otevíráme dveře auta vstříc mlze a poryvům větru pod Ovčárnou. Hnus, napadá mě, "srknem kafe z termosky a jedem domů ne?" dráždím parťáka. Ale vím, že Mouka není couvací typ. Když už tu jsme tak jdeme.
U říjiště pod alpinskou nivou jsme za chvíli, svítá blbě, do šeda, je vítr a jelen netroubí. Marné čekání ukrátíme, snad něco potkáme při šoulačce chodníkem. Nic, až na krkavce a křivky nic.
mouka5.jpg
Stoupáme prudkým svahem s úmyslem najít mateřské stádo kamzíků. Tak rád bych Honzovi dopřál focení a pozorování jako jsem měl minulý týden s Radimem a Vencou. Ale nedaří se nám rohaté najít. Mlha je hustá, občas ovšem vítr peřinu zcela odvane a ukáže se krásná modrá obloha se sluníčkem. To jsou však jen vteřiny. Konečně se před námi v řídké mlze objeví kamzík. Vyklusává dolů svahem, za ním další dva. Je mi jasné, že je to pánská společnost. Zmizí pod námi v mlze.
mlha.jpg
Dáváme si pauzu s tím, že jakmile mlha ustoupí, zkusíme je najít. Nemusíme, spatřím je na naší úrovni asi 150 m daleko. Převalující se hustá mlha nám pomáhá dostat se blíž, dokonce velmi blízko. Zrovna v tu chvíli se rozezpívá Iron Maiden z mého mobilu a já ne a ne ho utišit. Když se to podaří, zapípá přístroj aby mě upozornil, že mám slabou baterii, následně zvuk esemesky, hrůza! Omluvně koukám po Honzovi, ten se směje pod knírem. Naštěstí tato epizoda neměla vliv na akci, kamzík byl před námi. Ale fotit se nedá, je to fakt mlíko. Jen jednou krátce odvane vítr tu potvoru a my můžeme pořídit pár snímků. Kozel v kondici však má tu krátkou dobu svůj svírák stále zabořen v pažitu a cpe se.
mlha5.jpg
Slyším Honzovo zasakrování, mlha opět vše přikryje a já se dozvídám, že má před kamzíkem smrček. Pobízím ho ať se přesune ke mě, mlha zase jistě uszoupí a bude možnost fotit. Mlhu vskutku odvál na chvíli vítr ale místo, kam máme zaostřeno je prázdné. Kozel zmizel. Hledáme, pátráme zrakem anení nám jasné, kudy mohli pánové zmizet. I v husté mlze bychom jejich siluety snad viděli. Zvedáme se a opatrně klesáme k jedinému možnému místu zmizení kamzíků. Po chvíli je na vteřinku skutečně zahlédneme ale již jsou moc pod svahem, nebojujeme s nimi dál.
Nyní je čas prohlédnout esemesku. Radim, krom toho, že jim troubil ráno jelen tak teď provokuje tím, že má super fotku kamzíka. No aspoň někdo byl úspěšný, máme z toho radost, takovou tu se zaťatou pěstí;o)
Tak ještě jednou
Nedalo mi to, a ještě jedno ráno jsem se rozhodl obětovat horám. Noční hvězdy se cestou ztrácely v nízké oblačnosti, nevadí. Dnes jsem nešel na říjiště jako poslední dvě vycházky, ale vzal jsem to odspodu. Ještě za černé tmy mé pohorky mačkaly žlutou távu na stezce tempem zrychleného šneka. Byl čas. Měl jsem v úmyslu z chodníku vyjít po jelením ochozu pod říjiště. A na to bylo potřeba aspoň minimum světla. Jen ochoz neminout! Dobrý, trefil jsem se. Na první malé světlině zastavuji, poslouchám.Ticho, jen vítr pročesává suchou trávu a větvičky smrčků, prohání jimi řídkou mlhu. Jak jinak. Udělám dva kroky do světlinky a je po tichu. Těžké lámání prozrazuje kus vysoké odskakující pode mnou do porostu, zahlédnu jen zadek. Škoda. Za pět minut se uhnizďuji mezi smrčky pod další, větší světlinou s úmyslem počkat půl hodinky. Vytáhnu foťák, měřím světlo nesvětlo a uvažuji, zda se nepřemístit ještě výš. Není třeba. Mezi smrky nade mnou vidím pohyb a do mezery se dostává jelen. No jelen, tím bude tak za 2 roky, ale jelínek to je;o)
jelen1.jpg
Ale i tak mi stoupne adrenalin, a i když vím, že fotky budou mizerné, mám radost, že jsem se nějakého jelena konečně dočkal. Mladík ke mě chvíli hleděl, neshledal mě nijak zvláštním a volně odešel kam měl namířeno. Čekal jsem v naději, že třeba byl jen předvojem pro další zvěř, ale 15 minut uteklo bez dalšího pohybu. Vyrazil jsem vstříc mlze a kamzíkům.
Setkání se samotářským kozlem jsem v úspěch nepřetavil, věděl o mě, filuta, a dával mi to najevo mistrným procházením kolem pahýlů, stromků a jiných překážek, abych ho nedostal. Ale já toužil po velké tlupě. Prošel jsem kus úbočí a nikde nic. Smířen s tím, že dnes zase nic, namířily mé kroky k hřebenovému chodníku. Třeba tam budu mít štěstí, možná je tlupa poblíž magistrály. Nehrál mi do karet směr větru ani to, že mlha místo toho aby pustila den do hor tak houstla. A v tom jsem spatřil nějaké tmavé siluety, jakoby hromádky. Že by kamzíci? Jasně. Musím obejít smrček a z druhé strany budu výš a lépe uvidím, zda je to tak. Ale z druhé strany byli další kusy, kterých jsem si nevšiml, oni mě však ano.
h5.jpg
Tlupa byla, jak se později ukázalo, rozlezlá na velké ploše. To je někdy dobré, protože pak její ústup před vetřelcem není dílem okamžiku, kamzíci na sebe čekají, jsou velmi pospolití. Toho jsem částečně využil a pokusil se o pár záběrů. Ale ta mlha!
h4.jpg
Trvalo pěknou chvíli, než se tlupa ztratila v mlze za horizontem. Zkusil jsem ji podejít ale netuše kam a kterým směrem se zvěř vydala, to byl spíše pokus o zázrak. Měl jsem před sebou plochu bezlesé pláně zahalenou mlhou a doufal jsem. A naráz se zjevilo z šedé tmy několik kusů vlevo ode mě. To jsem nečekal. Blbé, vítr fičí zrovna tam a i když vím, že kamzík na něj tolik nespoléhá jako jiná zvěř, tohle jim nemůže ujít.
h6.jpg
V mžiku také stará kamzice tlupu obrací a mizí za vlnou. Sakra, co teď? Zkusím něco. Obejdu vrchem kus po pláni a pak se dostanu ke skalkám, třeba tam budou. Byli! Vítr jsem tímto manévrem přelstil, ovšem ne už bystrý zrak kamzíků. Část tlupy byla již pod kameny, část na jejich úrovni a další kusy docházely z vrchu. Krásná podívaná! Byli relativně v klidu, opět na sebe čekali a starší kousci na sebe nechali opravdu čekat. To ni umožnilo asi desetiminutové pozorování i s prvky nerušeného chování v tlupě.
h7.jpg
A hlavně - bylo to nejhezčí možné prostředí pro jejich fotografování. Jenže stále to kazila mlha!
h8.jpg
I když postupně mírně řídla byla tam, potvora bílá. Už už to vypadalo nadějně, slunko se snažilo prokousat tím hustým filtrem, ale mé radování bylo předčasné.
kam1.jpg
Než vítr slunci pomohl k dokonalému očištění svahu, došli z vrchu poslední kamzíci a pak svorně všechny pohltil smrčkový porost pod skalkami.
kam.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one