Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Celý den foukal silný vítr ale jinak to bylo i v lese jen na tričko. Věřil jsem, že s večerem se vítr utiší a nebude mi znepříjemňovat plánovanou obchůzku v revíru, který je pro mě zatím docela neznámý. Tyhle toulky za zvěří v novém prostředí mám moc rád.Netuším kde mě co může čekat, kam ústí tahle polňačka či lesní cesta. Samozřejmě obecnou představu jsem měl, věděl jsem, že se budu pohybovat terénem s loukami a pastvinami jež obklopují lesní komplex kol dokola. Ani po 17.hodině se vítr příliš neutišil a to už jsem šoulal lesní cestou mezi mlazinami, která mě měla dle mapy vyvést na pastvině. A opravdu. Zpoza větví krajního buku jsem obeznal svou první oběť. V rohu louky se pastvila srna, zjevně čerstvá máma, ovšem, zda se ve vysoké trávě ukrývá i srnče jsem nezjistil. Vítr, potvora se točící, mě udal. Ani záběr jsem nestihl. Nevadí, času habaděj. Tak kam teď? Když půjdu doleva, dostanu se záhy do míst mého setkání se starým srncem, ale tam už to znám.Takže doprava. Sledovat směr větru a podle něj se řídit ve směru pochůzky nemělo žádný smysl, točil se jako smyslu zbavený, tu mi vál do obličeje a záhy mi zchladil zátylek. Obcházel jsem kolem lesa pastviny a kopíroval tak tvar lesního celku. Dole pod mezí jsem zaregistroval rezavou skvrnu v zeleném moři. Liška. Jak já lišku dlouho neviděl? Pohodlně jsem se dostal k mezi nad lesem a už zbývalo jen doufat, že si zrzka vybere trasu ke mě. Sešla ale k lesu a zmizela v buřeni.
lišák.jpg
No nic, tak dál. Ujdu pár kroků a koukám dolů před sebe - další liška! Právě vyklusala z olšiny a myškuje asi 150 m pode mnou. Zkouším se na holé louce využívat terénních vln a daří se mi zkrátit vzdálenost asi na 60 metrů. Ležím v trávě a čekám, liška bere směr ale dolů, tam kde se v dáli pase stádo krav. A koukám ke kravám, vždyť tam je další liška! Dobrých 100 kroků od první myškuje druhá. A teď pozoruji zajímavou situaci. Jedna z krav se oddělila od stáda a jde směrem ke vzdálenější lišce. Ta v klidu dál myškuje ovšem bližší liška, ač je od krávy vzdálena snad 80 metrů, panicky mění směr a prchá...hurá,směrem na mě! Ležím, hledáček u oka a mířím do míst, kde se má na horizontu objevit. No jo, to by mi ovšem nesměl vítr přejet po zátylku...Nadzvednu se a vidím ji prchat k lesu. Jdu se podívat na další kmotru ale nemůžu ji najít. Ovšem ona mě z bezpečné vzdálenosti nalézá a téměř zpod kopyt krávy vyráží tryskem k lesu.....
Co teď, kam teď? Když přejdu tuhle úzkou olšinu, měl bych vyjít na dalších loukách, pokračovat ke kravám jsem neměl v úmyslu. Chvilka šustění listí, pár jemných lupnutí větviček a už vykukuji mezi větvemi olší na další pastvinu. A hele, je toto možné?......
liška.jpg
Neuvěřitelné, na sluníčku se vyhřívá další, dnes již čtvrtá liška. Vůbec ji neruší můj zrychlený tep, dech a dokonce ani cvakání poměrně hlučné závěrky fotoaparátu. Liška se občas podrbe, zamhouří oči, pak zase drbání. Po dobrých 6 ti minutách se nakonec zvedla a předvedla se mi celá. Žádná krasavice to nebyla, srst ve fázi výměny a co hůř, znatelně kulhala na pravou přední. Pomalu přešla do další meze a už jsem ji neviděl. Zůstalo mi však pár snímků jako vzpomínka na tenhle zážitek.
liška1.jpg
liška1a.jpg
liška2.jpg
liška3.jpg
liška4.jpg
liška5.jpg
Můj další postup po setkání s kulhavou kmotrou byl méně obezřetný, srnce se srnou jsem si všiml později než oni mě. Mladý špičák zmateně následoval starou srnu do houští.Nevadí, říkám si v duchu a najednou koukám co to tam ještě je ?
srnče.jpg
No jasně, srnče! Ale bobek byl tak mazaný, že jakmile jsem pořídil jeden snímek, svalil se do šťovíku tak šikovně, že jsem neměl šanci na další snímek. Měl jsem velkou radost z tohoto setkání a cestou k autu jsem měl pocit, že snad ani lepší večer nelze prožít. V krásné přírodě Nízkého Jeseníku, mezi jejími divokými obyvateli pod modrou oblohou s bílými berany. Ani nálet párku krkavců mi náladu nezkazil,naopak.
Celkem uchozený jsem spočinul u auta. Koukám, slunko ještě úplně nezalezlo za hřeben hor, což se mrknout tam, kde jsem dnes začal? Těch 300 kroků mě už přece nedorazí. A tak po dvou a půl hodinách opět vykukuji zpoza buku k pastvině. Srna tam tentokrát není...
srnci1.jpg
...dva srnci, tedy vlastně srnec a srneček zatahovali svorně do lesa. Tak tedy poslední dnešní "CVAK" a fakt už domů, k vychlazenému Šeráčku;o)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one