Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
h.jpg
Podzim se pomalu vkrádá i do nejvyšších partií Jeseníků a jelení říje spěje do finále. Po svatováclavském zážitku vyrážím koncem týdne s kamarádem,nesvatým Václavem, do hor za jasného rána. Hned při vystoupení z auta nás vítá ten nejlíbezněší zvuk, drsný hlas troubícího jelena snad jen 200-300 m nad námi . Snad je to předzvěst budoucího zážitku. Nebudu se o něm rozepisovat, bylo by to nošením dřeva do lesa, protože Venca to barvitě vylíčil na svých stránkách.
Já jen dodám, že v to ráno jsem konečně zažil to, co jsem už jako kluk četl v ošumtělých knihách Komárka, Javůrka a posléze v dospělosti u kamaráda Oty Bouzka.
l.jpg
j2.jpg
Předpověď počasí slibovala chladná a jasná rána i na další dny, proto mé kroky i další den vedly k jelním říjištím. Tentokrát v mrazivém ránu troubil rekordní počet jelenů, napočítal jsem v doslechu 7 trubačů. Nejsilnější zážitek tentokrát přišel bohužel hned v úvodu, tedy v čase před svítáním. Hned při výstupu po pěšině k loveckému chodníku se nade mnou ozval jelen. Zajel jsem mezi smrky a poslouchal nádherné akustické představení. Jelen troubil intenzivně, sešel ještě níž a já mohl poslouchat štosování i mlácení parožím do větví, zakončené strouháním parožím o kmen. Navíc jelenovi odpovídali další dva, jeden z vrcholu, druhý z údolí. Naneštěstí, po této mým zrakům ukryté předváděčce, jelen nabral špatný směr a s rozedněním stoupal výš k vrcholu.Chtěl jsem jít za ním, ale po sto metrech mě nepustil velmi hustý porost horských smrků.To mě vrátilo zpět k původnímu plánu. Doufal jsem v podobný scénář včerejšímu, jelen troubil podobně jako včera, ve stejném směru. Rád bych mu nadešel a byl v místech včerejšího setkání dříve. Cestu po vrstevnici mi adrenalinově zpříjemňoval hlubokým basem troubící jelen pod chodníkem, jistě jeden z postav pondělního zážitku. S východem slunce najednou jako když utne, okolí zmlklo. Asi to by čas jakési modlitby novému dni, jako se říká u tetřevů, protože během 15 minut se jeleni opět roztroubili. Ovšem kromě toho, na něhož jsem měl spadeno! Postupně utichl i starý jelen pod chodníkem a kulisu nyní tvořily jen hlasy z protější stráně. Čekal jsem na chodníku a doufal v to, že se jelen ozve. Mezitím mi dvojice srnčí zvěře, srna se srnečkem, asi chtěla udělat raadost a předvedla mi imitaci říje:o)
s1.jpg
s2.jpg
"Můj" jelen se už neozval, kdoví proč. Vyšel jsem již za plného slunečního rána nad lesní hranici a kochal se okolím, nádherné ráno. Sem tam se z dálky ozval jelen, v okolí byl klid. Až po chvíli, když jsem seděl v měkkém mechu se kdesi pode mnou ozvalo jakési zakňourání nějakého mladíčka.
h1.jpg
Vědom si toho, že toto je zřejmě poslední letošní výprava za říjnými jeleny, rozhodl jsem se výlet si protáhnout a projít přes rokli do protějšího svahu, kde se ještě spoře ozýval jeden jelen. Blížila se teprve 9.hodina, není kam spěchat. Zprvu byla pochůzka velmi příjemná, ovšem časem se změnila v kosodřevinové peklo. Tady už bylo jasné, že se zvěří se potkat nemohu, leda by byla hluchá. Nicméně strastiplné cesty nelituji, poznal jsem totiž, jak musí být vysoká zvěř houževnatá, když je schopna procházet ohoromnými plochami kleče. Všude byly chodníky od zvěře a to i tam, kde já musel po čtyřech nebo se sehnutým obličejem málem až u země. Jak tudy projde jelen s parožím, to mi hlava nebere. Těch ochozů zde byla celá řada, všude to bylo prosáklé jelením prkem a nechyběly ani od paroží odřené kmínky kosodřeviny.
Bonusem a odměnou za propocené triko a vyviklané kotníky mi byl pohled na jeřábka, který asi 4 m přede mnou vylétl z borůvčí a nízkým přízemním letem zmizel ve smrkovém ostrůvku.Na ranním slunci to byla nádhera!

Resumé: letošní říje byla jedna z nejzajímavějších, jakou jsem kdy zažil. I když opět nemám řádný snímek jelena, na což jsem už ostaně za ta léta zvyklý, byly to skvělé zážitky. Díky Praděde!
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one