Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Pěkné jarní počasí dnešního odpoledne mě vytáhlo do míst, která si slibuji navštívit už od půlky března. Je to ozimné pole u Podlesí. Tak tedy dnes.
Kráčím po kolejích mezi polnostmi, sluníčko svítí do syté zeleně ozimů a také kožichů skupinky srnčího zalehnuté u izolované malé olšiny uprostřed lánu. Tady mi pšenka ovšem nepokvete, vzdálenost dobrých 350 m a nikde nic než pažit mladého obilí. Po krátké zastávce u trnitých keřů a pozorování sýkorek, červenek a strnada, stoupám k cílovému bodu - k lesíku krátkou mezí navazujícího na velký lesní celek,.Právě ze stěny velkého lesa očekávám příchod zvěře na ozim. Sedám do suchého listí v kraji remízu asi 200 m naproti lesu. Pode mnou je celý svah lánu ozářen klesajícím sluncem, jen kout pole kam právě vyšel srnec je již v hlubokém stínu. Snad se projde po place a dostane se do světla, doufám a přeji si. Ale srnec, tuším na dálku, že se zbytky zaschlého lýčí na trofeji, nespolupracuje. Drží se těsně v kraji pole. O 30 m výš vystupuje z lesa další kus, za ním hned ještě jeden, o poznání menší. Ha, srna s loňským srnčetem, mám jasno. Srnec se trošku pohnul do terénu, ale snad jen 20 m a zae se obrací. Teď, když i srna se odlepila trošku od stěny lesa a stává se čitelnější, získávám pocit, že má cosi na hlavě. Pohled přes hledáček ukazuje původní omyl, srna je ve skutešností mladý šesterák v lýčí a srnč je také srnec, i když na hlavě nic nevidím, zrcátko to jasně dokazuje. No vida, teď jen aby z toho něco pro mě bylo.
v1.jpg
Čas plyne a trojice se ne a ne odlepit od lesa. Dokonce dvojice mladších parťáků zvolna odchází zpět do lesa, vytlučený sice zůstává ale typické chování - hlava u země a pomalé točení dokola, dává tušit co bude. A je to, srnec leží! 150 m daleko, bez světla, co teď?
v2.jpg
Usuzuji, že nemá smysl čekat, podívám se jinam. Napřed ale něco zkusím, hop nebo trop. I když očekávám jasné "trop", vylézám z krytiny a shrben postupuji k ležícímu srnci. Po desetí krocích klekám a pár vteřin čekám. Srnec stále leží, jen krk mu vyrostl o pěkný kus. Dělám dalších pár kroků a opět klekám. Zvíře se zvedá, chvíli pozoruje a pak poodluše k lesu. Zastaví a nadává. Zalehnu a čekám co bude. Srnec se klidní, občas i uštípne lístek a pozoruje kromě mě i okolí. Hm, to hle jsem nechtěl. Zvedám se na lokty a udělám pár kývavých pomalých pohubů ze strany na stranu. To už srnce opět začíná zajímat. Jde si pro vítr....
v3.jpg
Až teď vidím, že kromě zaschlých zbytků lýčí má i zajímavou trofej. Horní výsada na levé lodyze je uloměná a navíc mu dole roste jakási výsada zadní.
Srnec schází do dolíku a jde stále blíž, až do doby, než mu větrník pomůže tu záhadu odhalit.
v4.jpg
Tak se mi nakonec podařilo předem ztraceného srnce dostat do hledáčku. I když bez světla a zpola krytého terénem, jsem za to rád.
v6.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7073"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one