Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".

S jezevčíkem v patách

kety.jpg
Od dětství jsem měl doma nějakého psíka, vždy "jezevčíkovitého" typu. Tedy, ten první byl takový přerostlý jezevčík, silný a s vysoce vyvinutým štvacím pudem, druhá byla čistokrevná holka, hodná a docela poslušná, jediná, která byla párkrát i u opravdového lovu, dokonce dohledala postřeléno zajíce. Třetí byl zase nepovedený typ "nečistého " jezevčíka a i povahově málo jezevčíkovitý, ortodoxní štváč na kterého se hodiny čekalo než se vrátil ze stopy. Pak dlouho nic až před třemi lety mě rodina donutila i přes můj odpor ke koupi dalšího psa. Tentokrát to byla fenka trpasličího typu. Jmenuje se Kety a je to nejpodivnější pes, jakého jsem kdy měl. Jak vyplývá z předešlého, všem psíkům jsem dopřával pobyt v lese, snažil jsem se aby si přišli na své, aby své lovecké vlohy mohli občas uplatnit a umožnit jim radost ze setkání se zvěří. Nikdy jsem ale psy nebrával do revíru, pokud jsem měl v úmyslu pokus o fotografování zvěře, překáželi by mi a plašili vše okolo. Až nyní, s Ketynou, se občas k tomuto kroku uvolím. Jednak je v lese docela poslušná, nedivočí tolik, jednak je maličká a téměř není vidět:o) A hlavně - jak stárnu tak měknu;o) Často nevydržím její pohled plný očekávání když se oblékám do "lesního", pobyt v přírodě je totiž jediná činnost, krom žrádla, která ji opravdu baví.
Poprvé jsem to s ní zkusil vloni v létě v srnčí říji. Bylo horko, říje byla hodně utlumená a já se rozhodl, že týden budu chodit jen na "čumendu"na posed k obilnímu políčku. Cesta od auta k posedu byla asi kilometr, což psíkovi na vylítání stačio, poté jsem ho odložil na bundě pod posedem a sám sedl na nízkou pryčnu. Zprvu to bylo pro Ketynu utrpení, pro mě ostatně taky, ale při 2., 3. akci už věděla oč jde a dalo se i 2 hodiny sedět a sledovat děje v obilí. Tak vznikly první snímky při psí asistenci.
srna1.jpg
srna.jpg
Další zajímavou akcí s Ketkou bylo neplánované focení muflonů. Naložil jsem psíka jedno jarní pochmurné ráno do auta s tím, že se pojedem podívat do lesa, jen tak na "kontrolu" z auta po loukách kolem silnice. A co čert nechtěl, na jedné z nich se pastvilo stádo muflonek. Počasí stálo za pr., mlžno a zataženo ale i tak jsem s fenkou v patách sestupoval lesem k loukám.Kupodivu se mi to podařilo a mufloni byli tam kde jsem je viděl ze silnice. V kraji lesa jsem fenku odložil a sám se odplazil dalších 5 metrů víc do louky. Mufloni se přibližovali pomaličku blíž ale světlo bylo zlé. Čekal jsem na lepší vzdálenost a když už se zdálo, že to bude dobré, cítím jak po mých nohou leze pes a zastavil až na zádech. Mufloni už byli ve střehu a tak jsem si nedovolil nějakou komunikaci se psem a jen fotil. V kraji louky to nyní vypadalo asi tak : 5 muflonek kouká k lesu kde leží kdosi s foťákem a na zádech mu stojí jezevčík a vrčí na muflony...
mufi.jpg
Občas psíka vezmu do revírů když si jdu jen po delší době obhlédnout, jak to v lokalitě vypadá, co je vyseto apod. Tak jsem v květnu objevil malé políčko se směskou za městem. Pes se tam dobře pobavil se zajícem a mě bylo jasné, že na ušáka si zajdu co nevidět s foťákem. Tak se taky stalo.Jenže změna byla v tom, že i tentokrát jsem vzal psa sebou, potřeboval jsem ho do svého plánu. Měl jsem v úmyslu při příchodu k políčku zajíce vyplašit, bylo jasné, že už tam bude, pak zasednout v mezi a čekat až se vrátí. Přesně tak to i vyšlo, z dálky jsem psíka navedl a ten zajíčka vyhnal z pole. Zalehl jsem do meze, fenku odložil za sebou a do 15.minut byl ušák na směsce. Dokonce po chvíli i druhý. Musel jsem se z úkrytu připlížit víc do pole a pak už následovalo dlouhé parádní focení.
zajko.jpg
Když jsem byl v nejlepším, zase jsem cítil, jak se mi nenápadně pes snaží dostat na záda.Setřepal jsem ho a drsně podrážkou"shrnul" zpět na místo. Po nějaké době, když světlo už nepřálo dobrým snímkům, zželelo se mi pejska, pohybem ruky ho přivolal a pustil na pole mezi zajíce. To bylo divadlo! Zajíci z malého psa neměli žádný strach, jen odhopsali o kousek dál a klidně se zapastvili. Když pes doběhl na cca 5 m k nim, zapanáčkovali a zase odhopkali kousek jinam. Ketyna nevěděla za kterým se má pustit a byla zjevně nesvá z chování "kořisti". Akce byla ukončena neuvěřitelnou scénou, kdy z pole odbíhali v pořadí zajíc-pes-zajíc. Po asi 5 ti minutové marné honěné se doplazila fenka ke mě s podivným výrazem nechápavosti...
z+p2.jpg
Ráda Ketyna se mnou chodí i k Hartě, kde je spousta zajímavých pachů na březích a jednou mi asistovala i u náhodného lovu skorců.
ú3.jpg
Tam mi ovšem byla spíše na obtíž, vodu nesnáší a nerada čeká. Navíc to obnášelo občasné protažení kopřivami či svízelem, a to je pro ni opravdová mučírna:o)
skorec.jpg
Tímto jsem chtěl jen poukázat na to, že i při "fotolovech" je za určitých okolností možné vyvenčit dalšího člena rodiny;o)
ketka a zaj.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7612"
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one