Foto R.Kalivoda

Foto R.Kalivoda

Ahoj;o)
jmenuji se Martin, tahám s sebou už na hřbetě nějaký ten křížek a taky už půl života tahám na krku (rameni) foťák při toulkách krajem v okolí mého rodiště, tj. okolím Bruntálu v podhůří Jeseníků.
Jako kluk jsem zkoušel fotit sovětskými přístroji Zenit, časem jsem se, jak vývoj předurčuje, přes Prakticu, P-six a kinofilmovou Minoltu dostal až k digitálu.
Nenajdete zde senzační akční a technicky perfektní fotky,do uměleckého ztvárnění mám taky daleko. Jen zprostředkovávám to, co jsem při svých toulkách viděl a se štěstím"ulovil".
Už jsem se tady zmínil, že hnízdící ptactvo nechávám většinou na pokoji s výjimkou datlů a strakapoudů. A právě ke strakapoudům bych Vás rád pozval na malou návštěvu...
Letos jsem našel osm otvorů z nihž se ozývaly rychlofrekvenční štěbetavé hlasy. Normálně se mi takový počet nepodaří objevit, ale letos, díky svému zaměstnání v terénu ano.Samozřejmě, že z těch osmi dutin zdaleka nejsou všechny fotitelné. Většinou jsou vysoko nebo v temném lese. K pozorování jsem si vybral tedy dvě.Jedna je ve smrku v nitru starého lesa, druhá ve starém buku v kraji ještě staršího lesa kousek nad vesnicí.Každá měla svá úskalí a bohužel ani jedna nebyla tak "luxusní" jako ta předloňská, kterou mi "daroval" kamarád Štěpán...

Když konečně počasí dostalo rozum, spěchal jsem do smrkového lesa. Měl jsem strach, že za tu dobu, co se nedalo s foťákem pro neustálé zataženo s deštěm vyjít ven, budou již strakapoudíci vylítlí. Naštěstí již 20 metrů od doupného smrku jsem slyšel, že je vše v pořádku.Nachystal kryt a hurá do akce. Z dutiny už občas vykukovala hlavička mladého strakapouda...
veb3.jpg
Za chvíli přiletěl samec a s obrovským křikem sedl na vedlejší smrk.Nelíbil se mu kryt, který tam vyrostl.Samice se přidala během pár vteřin. To bylo křiku! K tomu ještě mladý, natěšený na sousto;o) Po deseti minutách jsem začal uvažovat, že to zabalím, ale vydržel jsem. Staří se konečně uklidnili a opatrně sedli k dutině, první samice, potom samec...
veb1.jpg
Postupem času se uklidnili docela a slétali ke krmení už bez hlesu. Jejich frekvence příletů byla obdivuhodná, 7 - 8 -4 -6 minut, to jsem jaktěživ neviděl. K mé malé radosti probíhalo krmení bleskově, většinou než jsem stačil namáčknout, byl zobák trčící z dutiny nacpán hmyzem všeho druhu...
strsmrk7.jpg
Teď už jsem nezápasil s tím dočkat se modelů ale stihnout je vůbec. A další boj byl se světlem.Ne že by nebylo, naopak. Bojoval jsem s přepaly, podexpozicí,přeexpozicí apod.Ale nechme technické věci, bylo úžasné pozorovat, jak rodič nacpává do krku mláděte svým leptavým jazykem hmyz a po oddělení zobáků se mezi nimi tvořila jakási nit - patrně lepkavá slina...
veb4.jpg
Snažil jsem se vypozorovat, jestli se mladí v otvoru střídají, nebo je tam stále jeden nenasyta ale neměl jsem šanci ty stejné hlavičky a zobáčky rozeznat. Hledal jsem nějaké poznávací znamení jednotlivých mláďat - nešlo to, jeden jako druhý:o) Kdyby mě známý ornitolog neujistil, že se střídají, měl bych podezření, že nejsilněší brácha sežere všechno sám...
veb5.jpg
veb6.jpg
Dutina v buku má výhodu, že je níž. Nevýhodou ovšem je, že se tam přímé světlo nedostane za celý den skrz husté větve s listím. Přesto jsem i tam strávil pár hodin pozorováním.Dutina měla jakousi "verandičku", takže byla víc utopená. A mladí byli patrně ještě o něco mladší než ti ve smrku.Taky frekvence příletů rodičů od buku byla o mnoho pomalejší než u smrkových.Zato ovšem rodiče pečlivě uklízeli dětem pokojíček.U rodinky Smrkových by to asi ani nešlo, těžko by se tam máma vlezla...
vebbuk2.jpg
Bukoví si na kryt zvykli o něco rychleji, taky přilétali bez bojového pokřiku jen občas jim přerušil přílet turista či procházkář. Pod bukem vedla lesní cesta hojně užívaná k víkendovým procházkám.
vebbuk4.jpg
I tady jsem měl problém s rychlostí.Navíc krmení probíhalo v dutině, takže toho jsem si u buku neužil ale vzhledem k tomu, že mláďata mají ještě nějaký den čas na dospělácké starosti, půjdu ještě k buku nad Valšovem na návštěvu;o)
vebbuk1.jpg
Byly to rozhodně příjemně strávené hodinky pod korunami lesních velikánů v sousedství těchto krásných tesaříků. Je úžasné, kolik hmyzu tito nevelcí ptáci sesbírají aby nakrmili své ratolesti. A neuvěřitelné je, jak dokáží s nacpaným zobákem křičet na vtíravého fotografa;o)
strbuk1.jpg
Původně měla tímto tahle malá reportáž od strakapoudů skončit.Ale našel jsem další dutinu, která stojí za pozornost. Jednak proto, že je velmi nízko a druhak je něčím zajímavá. Rodinka Smrčkových hnízdí v mladém tenkém smrku 2 m nad zemí v kraji paseky a bohužel jsem vypozoroval, že nemají mámu. Mladé, těsně před vylítnutím, krmí velmi usilovně pouze tatík, ale jak jsem je pozoroval, věřím, že to zvládne. Taky jsem měl možnost si ověřit, že mladí se v otvoru při krmení opravdu střídají, u Smrčkových šlo rozeznat jednotlivé dětičky;o)
vdovec2.jpg
mladý.jpg
vdovec.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
martinzatka@seznam.cz
Na Vaši návštěvu se těší Martin Žatka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one